16, 17, 18. Start! Na potáborovém setkání dostali František a Anička jeden z nejdůležitějších úkolů – kuchyň.
Zajistit, aby bylo připravené jídlo, aby bylo na čem ho podávat, a následně dohlédnout na „dobrovolně“ vybrané děti, aby vše uklidily a umyly. Po večeři jsme se sešli v kostele na společné modlitbě. Ještě jsme se neuložili ke spánku, ale dobrovolníci spolu s animátorkami, Cvrčkem a Marcosem plánovali program na sobotu. Ráno po modlitbě si vzal všechny děti „na paškál“ Marcos. Povídal jim o encyklice papeže Františka o péči o společný život. Děti na to navázaly ve skupinkách a pracovaly na svých projektech pro lepší svět. Před obědem se počasí umoudřilo, tak se venku utkaly dva týmy v několika hrách. Dokonce se hrála i jedna hra velmi oblíbená v Česku, rybičky, rybáři… Anička s otcem Petrem a sestrou Magdalénou dělali hlasité publikum. Po obědě bylo sice chladno, ale nepršelo, proto se stateční a odolní jedinci (Marcos, animátorky a dobrovolníci) vydali na stanoviště po městě, aby prověřili odolnost dětí. Za splnění úkolu si skupinky odnesly část skládačky, ze které se na konci vyklubaly známé písně. Pak si děti mohly vybrat z několika workshopů (tvoření, hraní deskových her, apod.). Tím jsme ale nekončili. Děti si pro slavnou a váženou porotu (čti: Cvrček, Marcos, František a Anička) připravily krátké scénky z tábora. Nejlepší představení si vybojovalo velkou studentskou pečeť. A aby to nebylo ostatním líto, zahráli jsme si hru čokoláda. S plnými žaludky jsme se odebrali ke společné modlitbě a hajdy na kutě. V neděli jsme společně slavili mši svatou a následně děti vyfasovaly košťata, mopy a hadry a vrhly se na úklid, aby si nakonec prohlédly fotky z táborů a ze společného uplynulého víkendu.
