Obrazové ohlédnutí za životem Jirky, který je dobrovolníkem v  Tanzanii

Od Brna se toho moc nezměnilo. Každý ráno vstát se slepicemi (teď naštěstí vstáváme až v 6). Ranní modlitby, najíst a hned jak se dojí, tak se jde na pole. Zpátky se vracíme kolem oběda (13h +-). Potom si dát studenou sprchu, protože teplé není potřeba a taky není. Po obědě si dát Italskou hodinku odpočinku, pak už je “volno”. No spíš není. Pokračuje se v přípravách na zahájení školy. Poté  se život vesničana ubírá, už jen duchovním směrem. V 18:00 růženec, 19:15 večerní modlitby s komunitou, poté společná rodinná večeře, po které čumíme na bednu. A kolem se jde 23 spát…Prostě Brno Jak se dostat na pole ?! Jsou dva způsoby. Tohle je ten první a můj nejoblíbenější. Tím prostředkem je Pick-up. Jelikož nás vždy jede kolem 15ti, tak se využívají veškeré možnosti auta(i z venku). Nejlepší místo je nahoře na střeše v takové ohrádce. Ti kdo jezdíme často už víme. Ostatní to buď neví, nebo se bojí. Když prší, tak to bolí. I když jsme si na začátku moc nerozuměli, tak nějací učitelé svahilštiny si mě našli.

Co tu dělám ?!

Nečekejte nic světoborného. Jen učím kluky, jak se to na hřišti válí u nás… FOTBÁÁÁÁL. Základní místa už tu mám zmapovaná, takže už vím kudy kam. Jenomže jsem sem jel i s tím, že bych mohl podpořit místní ekonomiku. Což znamená podpořit studenty, kupovat si místní produkty a další možnosti, co mi tato země bude nabízet. Takže už mám milou švadlenu, se kterou se nevidíme naposledy. Náš úderný český tým (Já a Peťa) jsme se rozhodli, že navštívíme jeden sirotčince ve vesničce Mbingu (Nebe). Jelikož je cesta na více dní, tak jsme si řekli, že navštívíme další Salesiánské komunity v Tanzanii.Tou první je v Morogoro, kde jsme navštívili místní tržnici.  

Africká svatba na živo

Dodnes nechápu, jak jsme se tam s Peťou ocitli, ale zažili jsme to. Dík za zážitek Otče ženicha a Pane Alfonsovi. Prázdniny skončili a teď už jedeme vzdělání. Nástup studentů vypadá jak v Bradavicích. Každý musí mít motyku, koště, dva bloky papírů, svoji matraci a své věci na přežití. Takže jestli si stěžujete, že si do školy musíte koupit sešit a propisku, tak bych to přehodnotil. Ale máme se dobře. Nebojte na pole jezdíme pořád, naštěstí existují víkendy.  

Jsou tu i nemoci

Naštěstí i nemocnice. My máme hned ve vedlejší vesnici nemocnici, kterou vedou sestry z Missionary Sisters of Our Lady of Apostles – Skvělý holky ! Proč jsem tu byl ?! Nemoc ? No spíše jsem měl všechny symptomy na malárii. Test byl ovšem negativní. Ale líbil jsem se jim na tolik, že si mě tu chtěli nechat. Řekli, že ten test může být chybný. Tak mě pustili žilou! Strávil jsem tu skoro dva dny. Dostal jsem 2x kapačku, 3x antibiotika, 2x Antimalarikum, 3x mě sestřička píchla nějaké vitamíny do zadečku. Další den jsem je svým úsměvem a šarmem okouzlil na tolik, že jsem mohl jít domů. I když pod podmínkou, že mi zůstane jehla v ruce na dnešní dávku antibiotik.