Honza působí v salesiánském středisku v keňské Langatě. Pomáhá se znovu postavit na nohy dětem, které prožily většinu života v drsných podmínkách ulice.

Rescue aneb přivedení kluků ze slumu do střediska

Jak už jsem psal v mém prvním článku, tak kluci z ulice přicházejí z ulice nejprve do předstřediska v Langatě a teprve až po nějaké době k nám do Kuwindy. Zhruba třetina kluků, kteří sem chodí do školy, tu i spí – většina z nich žila nějakou dobu na ulici. Po slumech chodí sociální pracovníci, kteří kluky vyhledávají, postupně se s nimi snaží navázat kontakt a dozvídají se, jak se tam dostali a jestli by nechtěli chodit do školy. Někteří sice už do školy někdy chodili, ale kvůli nepříznivému rodinnému zázemí – například rodiče neměli na školné ani na jejich obživu – skončili na ulici. Poté co jsme dojeli na ulici, dorazili po chvíli ve špinavém a roztrhaném oblečení. Navzájem jsme se představili a napsali jsme jméno každého z nich na papír a vyfotili ho s ním. Takto je možné zajít s fotografií na policii a nahlásit dotyčného pro případ, kdyby jej někdo z rodiny hledal. Když jsme nastupovali do autobusu, připojil se k nám kluk, kterého původně nechtěli vzít, protože byl starší. Rozběhl se a běžel asi sedm minut před autobusem po nezpevněné cestě, zatímco jsme jeli pomalu. Po chvíli ho přece jen vzali dovnitř a on se posadil. Ale asi po pěti minutách, když se dozvěděl, že jedeme na policejní stanici, rychle z autobusu vyskočil.​ Čekali jsme, než vše na stanici vyřídí, a mezitím se usadili v trávě a dali si piknikový oběd. Poté jsme pokračovali do Langaty, a protože cesta trvala přes půl hodiny, mnoho z nás si na chvíli zdřímlo. Po příjezdu na místo nás čekal pořádný druhý oběd.​ Jelikož do Langaty jezdím jednou týdně, vidím, jak se postupně mění, což mě naplňuje nadějí.

Zkouška trpělivosti s domácími úkoly

V poslední době více pomáháme klukům s domácími úkoly a když něco nechápou, tak jim to dovysvětlíme. S těmi, kteří špatně čtou, procvičujeme, protože někteří i ve 4. nebo 6. třídě mají se čtením problém. Ve třídách je průměrně něco přes 30 žáků, a tak je to občas divočejší. Oproti nám v Česku mají díky předmětu zemědělství a výživa lepší vztah a přehled o tom, jak to chodí v zemědělství než u nás. A skoro každá třída tady má políčko, kde se pěstují různé druhy zeleniny.

Honza, dobrovolník v Keni (redakčně upraveno)