Evelína doputovala do Araimiri a ukazuje nám místní prostředí
Přemýšlím, čím začít… prvně asi základním info o prostředí. Nacházím se v areálu internátní střední školy uprostřed džungle – dalo by se říct … místní říkají „bushe” . Vodu využíváme dešťovou – i na pití, kterou denně převařujeme, nutno tedy šetřit, ale momentálně je únor/březen období dešťů. Elektřina funguje cca 3 hod. denně večer přes generátor. Strava není rozmanitá (ostatně jako celkově na PNG) a šetří se.
Rýže, rýže, rýže a k tomu… rýže
K jídlu je třikrát denně rýže s lokální zeleninou – dýně, lilek, „kau kau”, brambory a různé zelené listí. Jídlo dováží kněží jen z Port Moresby, když tam někdo jede, protože v nedalekém městečku Kerema, kam cestujeme 15 min loďkou přes Korálové moře, jsou jen tři malé obchody a vše je daleko dražší než v Moresby. A také slabý výběr. V Moresby kupují pro komunitu maso, převážně vepřové a kuřecí, krevety, tuňáky v konzervě i maso v konzervách a různá dochucovadla na vaření. Z ovoce máme banány, kokosy, papáju a avokádo ze zahrady. V areálu školy bydlí personál, vaří nám tu paní od pondělí do soboty, v neděli si vaříme sami. Také zde bydlí učitelé se svými rodinami, protože široko daleko nic není, jen ostatní vesnice, kde lidé žijí velmi naturálním – řekněme „původním” stylem života. Všude kolem zkrátka džungle s dřevěnými chatami. Areál školy je z plechu a pěkný. Jára (spoludobrovolník) dnes dorazil na PNG a do Araimiri se dostane zhruba za dva či tři dny, nebude mít stejný program jako já, protože škola už začíná.
Pohádka na Papui
Já měla první dva týdny de facto pohádku. Komunita je zde moc fajn a cítím se moc dobře. Skládá se ze tří kněží – z Indie a dva z Vietnamu. Také dvě řádové sestry z Bangladéše a Indie, ty mají svůj dům na druhé straně areálu. Někdy se s kněžími ještě hodinu po večeři smějeme různým historkám, zvláštně vyprávění otce Alfreda, který je moc fajn a měl by napsat knihu. Tento týden také přijede, společně s Járou, nový rektor.
Jedna práce je málo a tak má Evelína rovnou 4 místa, kde bude pracovat
Co se týká mé práce – mám de facto 4 pracoviště. Zde v areálu SŠ a každý týden budu jezdit s otcem Josephem z Vietnamu na motorce do tří okolních vesnic do tzv. Learning centers. Prozatím jsem tam s ním byla jen na mších a na obhlídkách. Tato learning centra jsou v okolních vesnicích Akapiru, Here Here a Ovahu a chodí tam předškolní děti učit se číst, psát a počítat. Zde budu pomáhat dětem s učením a učitelům vylepšovat metody výuky. Také jsou tam dvě ZŠ a možná budu pomáhat i tam.
3. 2. 1. startujeme
Jenže vše se stále teprve rozjíždí, a proto v areálu naší SŠ mám zatím svou kancelář s učebnicemi, které jsem dávala dohromady z dezolátního stavu, nyní už je vydávám učitelům, registruji a také uplatňuji foto um – ID foto učitelů a následné zpracování dokumentu a foto studentů, kterých je cca 350. Budu se věnovat dívkám ze SŠ při večerním vyučování, a také si pro ně připravím pár přednášek hlavně na téma šikana, drogy, alkohol a hygiena. Ve výše zmíněných vesnicích budu také trávit čas s matkami dětí z learning centra a ZŠ, ale setkání zatím neproběhlo, tak teprve vymýšlím program. Výhodou je, ze zde můžu uplatnit hodně své nápady po pozorování toho, co chybí a mohlo by být prospěšné.
Řádové sestry zde dlouho nepůsobily, tento rok je teprve druhý. A dobrovolníci z ciziny také moc ne – hlavně ženského pohlaví. Ta slečna přede mnou byla de facto první po dlouhé době a dělala trochu odlišnou práci, než čeká mě, což je fajn, poněvadž každý může využít nejlépe to, co umí, pro druhé.
