I když jak se to vezme. Tady v Aktionszentrum se každý rok slaví Velikonoce ve skupině, která se sjede z celého Německa. Je připraven bohatý duchovní program pro všechny věkové generace. Letos se dohromady účastnilo 115 lidí. Na začátku týdne jsme v přípravném týmu začali všechno připravovat a plánovat. Bylo to trochu stresující, neboť připravit program pro sto lidí není jen tak. Moje role spočívala ve vedení dětské skupinky (3–13 let).Spíše jsem ale jen vypomáhal: hráli jsme hry a povídali si, jak to vlastně o Velikonocích chodí. Na Zelený čtvrtek bylo naplánováno přivítání účastníků, představení programu a týmu. Na večer jsme již přichystali vše na mši. Rád bych řekl jak byla hezká, ale to bohužel nemůžu, protože jsem se rozhodl účastnit se mše v bazilice a poznat tak trochu německé tradice. Velký pátek proběhl v opravdovém poklidu. Jedli jsme v tichu. Měli jsme také připravenou křížovou cestu, která končila uctíváním kříže. Přišlo mi to poněkud zvláštní nejít na velký pátek do kostela, jak jsem zvyklý.   Celý program však vyvrcholil Sobotní vigílií. Po čtyřech čteních jsme se vydali k ohni, který hořel po celou noc. Zpívali jsme a modlili se. V neděli o půl šesté začaly obřady velké noci.    Zúčastnil jsem se jich také v bazilice a byla to opravdu nádhera. Stovky svíček rozsvítily baziliku. Ve tmě zazářilo světlo a při Hosanna jsem již vůbec necítil probdělou noc. Byla to nádhera. Honza Kučera