Aneb jak to vypadá, když se sejde ramadán, postní doba a jedna z největších místních Hinduistických oslav k poctě bohyně Durgy.

Ramadán a naši kluci

Máme v centru několik muslimů a někteří půst berou to opravdu vážně. Vstávají ráno ve 4:00 aby se nasnídali a pak celý den nejen že nejí, ale ani nepijí! Až do západu slunce. Jsou na to tak zvyklí už od cekem malého věku (cca 7 let).

Hrozně jsem jim chtěla říct, jak se jich pro to vážím. Často byli zamyšlení, nemohli si hrát z ostatními, na to byly přes den moc unavení. Za těch prvních 14 dní co takhle fungovali viditelně zhubli. Je vidět, že je to pro ně opravdu těžké. Zároveň jsem v jejich očích viděla takovou tu upřímnou „víru, v to, že to dělají pro něco, co za to stojí“. Jejich vážnost, občas slzy (nevím., jestli kvůli tomu, že nic nejedli, ale mám pocit, že to s ramadánem souviselo) … a upřímnost jejich tváří mě nutila se zamyslet nad tím, co jsem já schopná obětovat pro to co považuji za důležité nebo pro někoho, koho mám skutečně ráda.

Bečení ovcí namísto imáma

Každý den jsem se kolem šesté ráno probouzím spolu s vyvoláváním muslimských modliteb. Nicméně to nejsou jediné zvuky Indie. Ze začátku mě hrozně udivoval neustálý hluk ulice. A teď myslím především klaksony všech možných druhů. Moc jsem netušila, proč pořád všichni tak troubí, nicméně časem člověk zjistí, že Indové jsou zvyklí troubit kdykoli se chystají udělat něco neobvyklého v dopravě. A to tady znamená, že troubí neustále, myslím doslova, neustále.

Na všechen tady ten hluk spolu s pravidelnými muslimskými zpěvavými hlasy jsem si už tak nějak zvykla, o to víc mě překvapilo, když se jeden den zvenčí začalo ozývat bečení ovcí. Zvířat je sice na ulici taky pořád dost. Nicméně tohle znělo jako opravdu hodně ovcí všude kolem. Vydala jsem se přijít této záhadě na kloub. A bylo mi řečeno, že další tři dny tady bude jeden z největších Hinduistických svátků tohoto města. Což mi upřímně moc nepomohlo, a tak jsem se jako správný nechápavý Evropan ptala, co to teda má společného s těmi ovcemi. „No přece dobré jídlo!“

Beránek na každém kroku

Šla jsem se tedy podívat mimo náš areál sama a opravdu, u každého 5. až 10. domu jsem viděla uvázanou ovci, nebo také beránka. Hned v jejím okolí pak kopali jámu. Tyto Hinduistické oslavy bohyně Durgy se konají jen jednou za tři roky a lidé jsou zvyklí pozvat celou svou rodinu nebo sousedy. Rodina pak stráví ve městě vzhledem k možnostem dopravy často 2-3 dny. Společně zabijí ovci, připraví jídlo a zajdou do chrámu (asi si dokážete představit ten smrad všude kolem). Je zvláštní, že třeba i 10 osob plus nějaké ty děti se vyspí v těch jejich maličkatých domečkách. Návštěva spí většinou různě po zemi na rohožích, což vzhledem k místním vysokým teplotám je vlastně i trochu výhoda. Na naší klasické matraci (které jsou tu také k mání) je totiž v tomto letním období, neustále šílené vedro.

Zvláštnosti Hinduistických svátků

Před samotným zahájením se konal turnaj ovcí a beranů. Pouštěli vždy dva proti sobě do rynku, přicházeli ze všech možných vesnic v okolí. Bojovalo se o celkem velkou finanční odměnu.

Obřadu v chrámu jsem přítomná nebyla, ale co jsem slyšela, zní to tak trochu jako z jiného vesmíru. Jako oběť bohyni se před chrámem zabije Buvol (uprostřed davu ho drží 4 chlapy na provazech a další se mu snaží useknout hlavu, jako nejdůležitější obětinu prý považují jeho krev). Ale pozor, tato praktika je tu oficiálně zakázaná. Často se tedy stane, že zvíře ještě před obřadem zabaví policie, nicméně lidé tu jsou celkem vynalézaví, a tak měli (stejně jako pokaždé) z tohoto důvodu připravená zvířata dvě.

V jiný svátek lidé přicházejí a nechávají si propíchnout tváře či nos jehlicí, taky jako oběť. Dělají to, aby ten jejich bůh byl spokojený a oni aby dostali požehnání, prý. Jinak žádná místní oslava se neobejde bez květin, květiny ve vlasech, na sochách všech těch bohů a bůžků, ale i v domácnostech.

A co ty Velikonoce?

Velikonoce tady slaví jen křesťané a žádné další jiné tradice jsem nezaznamenala. Nicméně je zvláštní, jak se ten náš Velikonoční příběh, či spíše jeho pochopení, proplétá všemi těmi příhodami různými lidmi i jinými náboženstvími.

PS: O pletenec tu opravdu nemáte šanci zakopnout, nicméně na květnou neděli používají palmové listy! Nebo spíš jejich části (jelikož takový list má i 3 metry). Moc pěkná byla i páteční křížová cesta, kterou sehrála místní mládež formou pohyblivých obrazů, divadla.

Na Bílou sobotu jsem narazila na úkaz, který bych opravdu nečekala. Vajíčka! Oni tady sice vajíčka nebarví, nicméně po Vzkříšení si dávali vajíčka s nápisem Happy Easter, jako symbol nového života.

dobrovolnice Jana (ed. Sadba)