Prázdniny na základní škole jsou v plném proudu, a tak je v centru relativní klid. Zůstali zde studenti střední školy, kteří tento pátek dokončují maturity a studenti technického učiliště, kterým začínají prázdniny až v prosinci. Naše denní náplň se tak skládá převážně z učení hudby. Rozdělili jsme si studenty do skupin po šesti a vytvořili rozvrh. Každá skupina měla mít dvě hodiny za týden. Původní myšlenka byla, že budeme učit základy hudební teorie a hru na kytaru. Po třech týdnech snažení však musíme konstatovat, že to nefunguje. Respektive funguje u asi pěti procent studentů. Ostatní jednoduše neumí dodržovat rozvrh. V praxi to vypadá asi tak, že když má ve 14 hodin začínat skupina dvě, 14:15 se objeví první student. Když se ho zeptáme, kde jsou ostatní, obvykle řekne, že polovina z nich do školy vůbec nepřišla a začne se zmateně shánět po druhé polovině svých spolužáků. Za dalších deset minut přijdou všichni tři, ovšem bez sešitu na poznámky. Pošleme je tedy pro sešit, načež přijdou za dalších pět minut pouze dva (ten třetí zrovna dostal nějakou práci). Toto je vzorec, který se s menšími odchylkami opakuje téměř pravidelně. Vzhledem k tomu, že jsme původně zamýšleli dělat klasické hodiny na 45 minut, došli jsme k závěru, že to nemá cenu. Je zde několik světlých výjimek, které se nám podařilo naučit základy teorie tak, že jsou schopni psát a číst noty. Nová taktika spočívá pouze v učení akordů na kytaru bez jakýchkoliv dalších znalostí. Zatím to docela funguje. Vypadá to asi tak, že po obědě doneseme do třídy, kterou máme přidělenou na výuku hudby kytary a studenti chodí podle svého volna a zájmu. My s nimi procvičujeme akordy a když se sejde skupina, která už něco umí, učíme je jednoduché písničky. Studenti přichází a odchází až do sedmi hodin do večera, kdy je společný růženec.
Mezi jednotlivými studenty jsou velké rozdíly. Někteří jsou velice chápaví a chytří. Jeden student ze střední školy se naučil jen za tři dny všechny základní akordy a rytmus tak, že dokázal bez problému zahrát celou písničku. Někteří se zase učí týdny a stále nejsou schopni střídat akordy.
Minulý týden zde také bylo setkání animátorů na prázdninový camp, které jsme učili naše klasické táborové hry. I přes rozmanitost her však stejně zvítězil fotbal a skákání v pytli. Prostě v jednoduchosti je krása.
Zde v centru je také malé lékařské středisko, kam chodíme občas vypomáhat. Léky jako brufen apod. jsou ve velkých baleních po 1000 kusech. Musíme tedy rozpočítat a nabalit tablety po 15 či 18 (záleží na druhu léků) do malých papírových pytlíčků, které se potom prodávají lidem v místní malé lékárně. Lékaři jsou moc drazí, proto jsou zde ve středisku pouze sestry s vyšším vzděláním a sestry. I tak je středisko stále plné pacientů.
Mezi jednotlivými studenty jsou velké rozdíly. Někteří jsou velice chápaví a chytří. Jeden student ze střední školy se naučil jen za tři dny všechny základní akordy a rytmus tak, že dokázal bez problému zahrát celou písničku. Někteří se zase učí týdny a stále nejsou schopni střídat akordy.
Minulý týden zde také bylo setkání animátorů na prázdninový camp, které jsme učili naše klasické táborové hry. I přes rozmanitost her však stejně zvítězil fotbal a skákání v pytli. Prostě v jednoduchosti je krása.
Zde v centru je také malé lékařské středisko, kam chodíme občas vypomáhat. Léky jako brufen apod. jsou ve velkých baleních po 1000 kusech. Musíme tedy rozpočítat a nabalit tablety po 15 či 18 (záleží na druhu léků) do malých papírových pytlíčků, které se potom prodávají lidem v místní malé lékárně. Lékaři jsou moc drazí, proto jsou zde ve středisku pouze sestry s vyšším vzděláním a sestry. I tak je středisko stále plné pacientů.
Kulturní zážitky
Občanský rok se blíží pomalu ke konci, ale církevní Silvestr jsme slavili už minulou neděli. Je zde zvykem, že se každý rok na slavnost Ježíše Krista Krále sejdou všichni lidé z farnosti do našeho centra a zde je společná mše. Pro představu, místní farnost má 16 lokálních kostelů v okruhu asi 10 km. Mše se konala na venkovním prostranství před základní školou, kde je na to uzpůsobené místo (všech 3000 lidí by se do kostela nevešlo). Už předem jsme byli upozorněni na to, že mše bude dlouhá. Když i místní lidé říkají, že to bude dlouhé, je třeba jejich slova brát vážně. Začátek byl v africkém čase – tedy neurčitý. Plán byl okolo 9:30 (my jsme si aktivně zabrali místo už v devět), ale realita byla taková, že se pořád na někoho čekalo a něco se připravovalo, takže se začalo až do 10:30. Po sáhodlouhém úvodu plném tanců a zpěvů následoval křest a biřmování šesti starších lidí. No a potom, světe div se, svatba. Ne však obyčejná. Byla to „mega“ svatba. 16 párů převážně pokročilého věku se rozhodlo říci si oficiálně ANO. V místních chudých poměrech se velice často stává, že mladý pár nemá peníze na svatbu (zvykem je porazit krávu, protože se sejde obvykle celá vesnice), a tak spolu žijí a vychovávají děti nesezdáni. Potom, když se jich sejde více najednou, udělá se levnější a masovější varianta svatebního obřadu. Popisovat by se toho dalo na oné mši ještě spoustu, podstatné je však, že konec byl ve čtyři hodiny odpoledne.
Ač jsme relativně daleko od domova, podařilo se nám poměrně náhodou seznámit s jednou paní z Česka, která žije asi 30 km od nás. Je členkou hnutí Fokoláre. Paní Irena je v Africe již třetím rokem a návštěva u ní v Maria Polis byla neskutečným zážitkem. Ostatně co to znamená Maria Polis a hnutí Fokoláre si vy, naši čtenáři, můžete lehce dohledat (zde v Keni je to obrovské a úžasné dílo, které je oázou pro všechny okolní obyvatele). Pohostili nás výborným tradičním africkým obědem. Čapati, sladké brambory, fazolové lusky s mrkví, konečně měkké libové maso bez vnitřností a luxusní domácí džus z tropického ovoce a zázvoru, bylo zatím nejlepší menu, které jsme v Keni ochutnali. Paní Irena se také zná s Velvyslancem České republiky v Nairobi, a tak jsme jako krajané byli pozváni na koncert oslav 100 let výročí republiky. Tam jsme se potkali s nesmírně zajímavými a přátelskými lidmi z velvyslanectví. Celá akce probíhala v luxusním hotelu, řekněme v “bohatší části Nairobi”. Když jsme nahlédli do jídelního lístku a viděli jsme běžné menu, na které si vesnický člověk vydělává téměř 14 dní, bylo nám úzko. Znovu jsme pocítili ten obrovský a palčivý problém Afriky. Koncert byl však nádherný. Český houslista a slovenská klavíristka připomněli všem účastníkům líbeznými tóny naši domovinu.
Konec školního roku na technické škole jsme zakončili i s našimi studenty na kytary a na závěrečném odpoledni jsme s nimi zahráli dvě písničky. Konec školního roku slavili také učitelé. Byli jsme pozváni na párty, která se konala u jednoho z nich. Příprava všeho jídla probíhala jak jinak než africky. Vše venku na ohni. Opékalo se maso a vnitřnosti z kozy, hovězí maso s bylinkovou omáčkou, brambory a samozřejmě nesmělo chybět ugaly a čapati. Celý den jsme popíjeli zkvašenou medovou šťávu, nebyla špatná, ale přeci jen naše medovina je lepší. 😊 Když jsme viděli, jak se všechno to jídlo připravuje, jsme rádi, že nám z toho (zatím) nic nebylo.
Poulovi
Ač jsme relativně daleko od domova, podařilo se nám poměrně náhodou seznámit s jednou paní z Česka, která žije asi 30 km od nás. Je členkou hnutí Fokoláre. Paní Irena je v Africe již třetím rokem a návštěva u ní v Maria Polis byla neskutečným zážitkem. Ostatně co to znamená Maria Polis a hnutí Fokoláre si vy, naši čtenáři, můžete lehce dohledat (zde v Keni je to obrovské a úžasné dílo, které je oázou pro všechny okolní obyvatele). Pohostili nás výborným tradičním africkým obědem. Čapati, sladké brambory, fazolové lusky s mrkví, konečně měkké libové maso bez vnitřností a luxusní domácí džus z tropického ovoce a zázvoru, bylo zatím nejlepší menu, které jsme v Keni ochutnali. Paní Irena se také zná s Velvyslancem České republiky v Nairobi, a tak jsme jako krajané byli pozváni na koncert oslav 100 let výročí republiky. Tam jsme se potkali s nesmírně zajímavými a přátelskými lidmi z velvyslanectví. Celá akce probíhala v luxusním hotelu, řekněme v “bohatší části Nairobi”. Když jsme nahlédli do jídelního lístku a viděli jsme běžné menu, na které si vesnický člověk vydělává téměř 14 dní, bylo nám úzko. Znovu jsme pocítili ten obrovský a palčivý problém Afriky. Koncert byl však nádherný. Český houslista a slovenská klavíristka připomněli všem účastníkům líbeznými tóny naši domovinu.
Konec školního roku na technické škole jsme zakončili i s našimi studenty na kytary a na závěrečném odpoledni jsme s nimi zahráli dvě písničky. Konec školního roku slavili také učitelé. Byli jsme pozváni na párty, která se konala u jednoho z nich. Příprava všeho jídla probíhala jak jinak než africky. Vše venku na ohni. Opékalo se maso a vnitřnosti z kozy, hovězí maso s bylinkovou omáčkou, brambory a samozřejmě nesmělo chybět ugaly a čapati. Celý den jsme popíjeli zkvašenou medovou šťávu, nebyla špatná, ale přeci jen naše medovina je lepší. 😊 Když jsme viděli, jak se všechno to jídlo připravuje, jsme rádi, že nám z toho (zatím) nic nebylo.
Poulovi
