Zvuk bubnů a chvění boků tanečníků rozezněl kapli svatého Karla Boromejského v Karlíně. Na zdejším pražském internátě u sester salesiánek totiž právě probíhalo již třetí setkání potencionálních dobrovolníků.

Během pátečního večera se nás celkem sešlo devět. S jiskrou v oku a plamenem ducha svatého naše kroky směřovali k hlavním vratům institutu. Na nich nás už čekala cedulka: „CAGLIERO – Volejte číslo …“ Každý si tento vzkaz vyložil po svém. Do nočních ulic Prahy proto začalo znít můj křik čísla, který byl určitě libozvučné, jako volání mladého paviána. Po malé chvilce se vrata s něžným zaskřípnutím otevřeli a přivítala nás Helča s mateřským milosrdným úsměvem. Celý večer stejně jako i zbytek víkendu byl naplněn přátelským slovem. Samozřejmě nelze opomenout jednu z podstatných částí každé akce – jídlo. Okoštovali jsme různé chuťovky, které do svých těl přijímají dobrovolníci v Africe. Na talíři se nám objevili „sweet potatoes,“ fazole, rýže, a i nějaký ten salát. Téma Afriky se protkalo i do dalších částí našeho pobytu. Samozřejmě jsme se od exáků, tak se tady označuje bývalý dobrovolník, dozvěděli, jak vypadá služba právě na tomto kontinentu. Co se do mé paměti vrylo nejvíce, to byly tance. Ty jsme zkoušeli při každé příležitosti venku, vevnitř, v kostele, při mši, při párty-večerech. Během tanců jsme se všichni snažili hýbat boky, jako zběsilá tanečnice hula-hoop. Pro náhodného přihlížející bychom možná nevypadali úplně esteticky, o to víc z nás sršelo nadšení. Během víkendu jsme přivítali další moudré osoby. Pan doktor nás obrnil znalostmi první pomoci a dozvěděli jsme se o zdravotních nástrahách dobrovolnické služby. Od pana docenta jsme získali nový pohled na problematiku rozvojových zemí. Mr. fundraisingu nás poučil o tom, že fundraiser i dárce mají srdce. Poslední večer víkendu jsme předčasně oslavili Vánoce. Po slavnostní večeři jsme se sešli u stromečku a navzájem jsme si kradli dárky. Nebojte se ale… Sice to takto zní dost zvláštně, ale všechny krádeže se vedly ve velmi přátelském duchu, a nakonec byl každý se svým darem spokojený. Dokonce byla atmosféra tak příjemná, že už netrpělivě vyhlížím lednové setkání na Velehradě.

Budoucí dobrovolník Adam Blahák