Snídaně? Pálivá omáčka. Oběd? Pálivá omáčka. Večeře? Pálivá omáčka …. Aneb možnost nahlédnout pod pokličku dobrovolníků v Indii. Koho by snad nezaujal pestrý výběr výše zmíněného jídelníčku, mohl vše vyvážit druhou částí programu, kde jsme byli svědky bulharské misijní expedice. Jejich veselými příhodami, túrami v nádherných horách, ale i drsnou každodenní realitou chudé čtvrti. Tato čtvrť je pro spoustu dospívajících dětí jediným místem, které kdy poznali. Ale zpět k původní myšlence, chuťově se bulharská kuchyně výrazně neliší od té naší.

Ano, za námi je další víkend přípravného kurzu pro dobrovolníky. Vše začalo nabitou přednáškou o očkováních a bezpečnostních rizicích. Kterou Pan doktor, také bývalý dobrovolník, doplnil vtipnými příběhy. Myslíte si, že je někde v Africe vhodné sednout za volant? Tak za prvé, pojem dopravní předpisy tamějším řidičům prý nic moc neříkají. A i když už se nějaký osvícený jedinec najde, zjistíte, že pro bezproblémovou jízdu potřebujete opravdu hodně zkušeností. Může se totiž stát, že na některých křižovatkách žádné značky nenajdete, a přece řidiči ví který z nich je na vedlejší. Ptáte se jak? No, ty značky tam sice nejsou, ale před pár lety tu ještě stály. Což je prý to podstatné, takže vlastně stále platí právě ty značky, které tu kdysi stály. Naopak v Indii má prý v praxi přednost ten, co je nejhlučnější a nejvíc troubí.

Očima exáků

Následoval blok Indie očima bývalé dobrovolnice. Obrovská země plná barviček, na oblečení i v kuchyni, to vše v kontrastu s těžkostmi dětí žijících na ulici, či těch, které jsou příbuznými nuceni vydělávat.

Bulharsko, jeden z evropských států a místo letních dovolených. Vícero z nás bylo překvapeno, jak velké sociální rozdíly tu můžeme najít. V některých místech málokdo pořádně dokončí základní školu, na střední to dotáhne jen pár výjimek, což ale neznamená, že ji dokončí. O to zajímavější bylo vyprávění dobrovolníků i salesiánů, o postupných změnách, které za dlouhou dobu svého působení na konkrétním místě pozorují.

Tento víkend byl také ve znamení jazyků, většina lidí už ví, kam by chtěla odjet. Tak přišel čas na otestování, zda jsme jazykově dobře vybaveni. Když přede mnou přistál test, upřímně jsem se celkem vyděsila, následná ústní část pro mě byla o dost příjemnější. Nicméně člověk chápe, že jazyk je pro práci dobrovolníka opravdu důležitý.

A tak moc doufám, že nejen jazyk lingvistický ale i náš často mlsný jazýček si nakonec najde cestu k lidem, kultuře i pokrmům právě toho místa, kam budeme vysláni.

dobrovolnice v přípravě