Radost a nadšení, ale i bolest, slzy, naštvání… To vše provází dobrovolnickou službu

Po roce dobrovolnictví je třeba se ohlédnout a zhodnotit to, co člověk obětoval a to, co dostal. Dobrovolnictví není jen o radostných momentech, kdy dítě konečně spočítá příklad, nepodvádí při hře, usměje se na vás po ránu. Často jsou to také chvíle kdy nerozumíte co po vás chtějí, kdy nechápete, proč se chovají tak jak se chovají a kdy s vámi nikdo nemluví. Letošní dobrovolníci měli svou službu ještě “okořeněnou” virem. Pandemie Covid – 19 zasáhla celý svět. Zavírali se školy, střediska a nikdo nevěděl jestli a kdy se znovu otevřou. Nejistota a strach se vryli hluboko do nitra všech. Po návratu je třeba si tuto životní etapu uzavřít a proto jsme se sešli, společně se supervizorem a prošli znovu celým rokem. Při mši svaté a při adoraci dobrovolníci “odevzdali” všechny vztahy do Boží náruče a pomyslně tak tento rok ukončili. V srdcích jim vše bude doznívat ještě dlouho. V neděli jsme pak ještě probrali kde je možné o dobrovolnictví povídat a jak. A pak jsme se všichni rozjeli do svých domovů.