Sešli jsme se v různých situacích – 3 měsíce po návratu, 6 týdnů a 3 týdny. Každý jsme si ve svém „batohu“ na zádech přinášeli různé radosti i starosti. Ale přece jen něco (vlastně hodně) jsme měli společného. Prožili jsme rok na dobrovolné službě, kde jsme měli možnost dát svůj život i jen prostě být s místními. A nyní jsme to mohli společně sdílet a občerstvit se tak na duchu i na těle.

Vždy po přípravě a dobrovolné službě je pro salesiánské misijní dobrovolníky připraven také ponávratový víkend. Klasicky bývá na podzim, po návratu z dobrovolné služby, ale my čtyři jsme byli „speciální“ – vyjeli jsme totiž na přelomu/začátku roku, a proto jsme měli tento víkend odložený až na půlku března.

Setkání začalo neformálně již v pátek, kdy jsme se, my dvě dobrovolnice Anna a Tereza z Papuy Nové-Guineje, setkaly s naší koordinátorkou Peťou. V sobotu jsme již byli v plném počtu – dorazili za námi i manželé Klárka a Pavel, kteří byli na rok v Zambii. Naši partu doplnil salesián Jarda Fogl a hostem byla také paní supervizorka Helena Miklová. Ta nás, dobrovolníky, provázela většinou dne, kdy jsme probírali hlavně složitější zážitky z naší služby, a mohli jsme vše sdílet v příjemném prostředí. Ze všeho povídání a sezení nám vyhládlo, tak jsme si dali dobrý oběd a po něm se vydali na zdravotní procházku po blízkém okolí.

Poté jsme pokračovali v reflexi, tentokrát i s Peťou a Jardou. Dávali jsme zpětnou vazbu na naši službu a hlavně předešlou přípravu. Rozloučili jsme se s paní supervizorkou a den jsme zakončili (a zároveň vyvrcholili) modlitbou breviáře a mší svatou, kde jsme mohli odevzdat svou dobrovolnou službu. Toto odevzdání bylo vskutku krásně symbolické – po přímluvách jsme dostali každý jednu růži (mimochodem ty růže byly s námi v místnosti po celou dobu reflexe), do které jsme mohli tak nějak vložit celý roční zážitek. Při přinášení darů jsme ji poté odložili na oltář, abychom ji v jiné podobě, symbolicky proměněnou, dostali zpět. Po tomto krásném zážitku a focení následoval pohodový večer, kdy jsme navzájem sdíleli fotky i videa z našich cest a rozvíjeli jsme zajímavé debaty o kulturních a jiných odlišnostech námi navštívených zemí.

Neděli jsme otevřeli mší a po vydatné snídani nás čekal poslední bod programu – povídání o kulturním šoku tady v ČR a sdílení se o našem návratu a získávání tipů a triků jak dál. Také jsme dostali pozvání žít misii i tady doma. Po obědě s celou salesiánskou komunitou a po osobní reflexi uplynulého roku jsme se rozjeli domů, každý plný různých nápadů i podnětů, nad čím přemýšlet.

bývalá dobrovolnice Tereza