Markéta posílá malé ohlednutí se za oslavami svátku Dona Boska. A taky začala učit hrát na housle!

Don Bosco na každém kroku

31.1. je pro salesiány jeden z nejvýznamnějších svátků – svátek Dona Boska. Tento den se na mě koukal Don Bosco ze všech stran. Jeho obličej totiž visel všude, kam bylo možné ho umístit. Nejen výzdoba ale i program se nesl v indickém stylu. To znamenalo několik dlouhých proslovů, taneční a pěvecké představení od dětí a na závěr večeře pro všechny.

Poslední lednový den byl vyvrcholením celého měsíce “Don Bosco month”, při kterém byly pravidelně pořádány hry po děti ve střediscích. Pro holky byl tento den důležitý také tím, že měly příležitost si obléct nejlepší šaty a vzít si všechny možné i nemožné dekorace. Indické holky milují, když se můžou vyzdobit. Už měsíc dopředu se mě ptaly, jaké nové šaty budu mít. Nějak neměly pochopení pro můj minimalistický přístup k indické módě a tak mi věnovaly jen zklamaný pohled, když jsem řekla, že nové šaty nepotřebuju.

Program měl začít v šest hodin večer. V půl sedmé byl nachystaný sál a začali se trousit účastníci. Lehce po sedmé dorazili otcové a mohlo se začít. Mezi prvními radami, které jsem dostala po příjezdu do Indie, byla věta – “trpělivost je všechno co v Indii potřebuješ”. Opakuji si tuto větu velmi často 🙂

Housle, které stály 1300 Kč

Jeden z bodů programu bylo i hudební vystoupení, při kterém jsem hrála na housle. Jak jsem se dostala k houslím? Otec se mě zeptal, na co hraju a já odpověděla, že umím na housle. Housle ale ve středisku nebyly. Pár dní na to mi volá otec, ať s ním jdu do města. Šli jsme je koupit. Byla jsem k tomu značně skeptická – housle za 4 tisíce rupií (cca za 1300 kč) včetně futrálu nemůžou mít dobrý zvuk. V této ceně se dá v ČR pořídit jen smyčec. Kvalita houslí mě ale velmi mile překvapila. Tak teď jsou k dispozici ve středisku a já mám za sebou první hodinu výuky hry na housle pro zájemce.