A jak se slaví Vánoce v Ekvádoru? Tak o tom jsem jen slyšela, ale nezažila. Jsem v džungli, tady to má k ekvádorským Vánocům daleko.

Jako první mě trošku zaráželo, že jsme o adventu (přípravě svých srdcí na Vánoce) mluvili už v listopadu. Až zpětně mi došlo proč. Vánoce jsme totiž slavili s dětmi už v pátek 6. prosince. Ještě nikdy jsem Vánoce tak brzy neslavila. Druhý den nám po vánoční mši svaté odešly děti po třech měsících do svých domovů. Výuka přes školní rok probíhala od pondělí do soboty, aby pak mohli studenti odejít domů na celý měsíc. (Kdybychom neměli vyučování i v sobotu, tak by ty prázdniny byly krátké a některým studentům by se skoro nevyplatilo jít domů.) Vánoce jsme tedy se studenty na internátu slavili už na začátku prosince. V pátek jsme měli průvod s Pannou Marií a Josefem a přibližovali si klíčové okamžiky před narozením Božího syna. Celý průvod končil v kapli, kde se nám narodil Ježíšek a my ho vítali koledami. Druhý den jsme měli vánoční mši svatou, po které následovalo smutné loučení. Vždy se totiž někdo po prázdninách nevrátí a školu tak u nás nedokončí. Je to šílené, rozhlížet se po studentech a snažit se odhadnout, koho z nich už nikdy neuvidíme.

Rodina rozutečená do všech koutů

Po odchodu studentů nás čekalo plánování návštěv komunit a příprava programů pro děti. A po přípravách samotné návštěvy. Bylo to moc milé změnit věkovou kategorii a pracovat s dětmi (většina našich studentů má 16-18). Všichni jsme si tuto změnu užívali. Po jednodenních návštěvách následovaly návštěvy vícedenní a realizační skupinky se měnily. S tím souvisí i to, že jsme se v rámci naší komunity trošku míjeli a já tak některé členy nepotkala opravdu dlouhou dobu. Vánoce se prožívají v kruhu rodinném, ale ta naše komunitní rodina byla rozutečená do všech koutů. Trošku mě mrzelo, že nemůžeme být spolu, ale od toho tu nejsme. Jsme tu kvůli místním lidem, tak je správné, že jsme ty Vánoce trávili v různých komunitách s místními lidmi.

Dostat se zavčas do nemocnice je velmi složitý úkol

Hned po Narození Páně jsme měli naplánovaná dvě setkání u nás. Přípravy byly v plném proudu, ale nakonec bylo vše jinak. Naše Vánoce se nesly trochu ve smutném duchu a muselo dojít k různým změnám. Prvně se měnilo obsazení týmu a nakonec se krátily návštěvy komunit na samotné Vánoce (noc narození Páně). Bratr našeho kněze byl ve vážném stavu a zemřel 24.12. kolem 22. hodiny. Díky Bohu se podařilo našemu knězi dostat do nemocnice včas, tak ho zastihl ještě živého. Je to opravdu jen díky Bohu, protože s tím naším cestováním do civilizace je to složitější. Setkání se zrušila a místo nich byl pohřeb. Zemřelý bratr našeho kněze byl taktéž kněz a velká osobnost – pohřbu se zúčastnilo 5 biskupů a veliké množství kněží; kondolenci zaslal samotný prezident.   A samotná vánoční návštěva? Po příchodu do komunity jsme dostali něco k snědku a chichu (tradiční nápoj). Promítali jsme film o narození Ježíška a po něm šli spát (něco po osmé). Ve tři hodiny už byla komunita na nohou, ale my jsme se nepřidali. Vstali jsme až na mši svatou, která byla ve 4:30. Mše byla v achuaru (místní jazyk) a zpívali jsme koledy (achuar i španělské). Ale koledy nám hrály i během adventu (při vánočních návštěvách), tak jsem se v průběhu adventu trošku ztrácela mezi adventem a Vánocemi. A když té vánoční mši zas tak moc nerozumíte, tak vám to prostě úplně nedochází, že teď se narodil. Po mši svaté následoval sport, ale toho jsme se zúčastnit nemohli kvůli vážnému stavu výše zmíněného kněze. V komunitě nebyl internet a my tak neměli informace o jeho stavu. V případě úmrtí bylo potřeba zařídit hodně věcí. Po návratu jsme se dozvěděli, že zemřel.

Tak už se narodil

Bráška mi nabídl, že mi může napsat, až se Ježíšek narodí. Tak to splnil a přišla mi od něj zpráva, že Vánoce už začaly. Tak jo, už se narodil. 😉

Pane, děkuji Ti, že můžeme slavit narození Tvého syna. Děkuji Ti, že jsi nám ho poslal.

Prosím Tě za všechny rodiny, ať v nich zavládne láska a pokoj. Naplň je, prosím, radostí z narození našeho Spasitele. Prosím Tě také za všechny lidi, kteří jsou o Vánocích sami. Přijď prosím do jejich samoty a dej jim pocítit svou blízkost.