Po krátkém spánku se donutím vstát ráno na mši, má začít v 8 hodin. Studenti v jsou už více méně nachystání v pavilonu a všude to šumí jejich štěbetáním. Jeden hoch mi donese židli. Tak sedím a čekám. A čekám. Po nějaké době se zeptám jedné studentky v kolik že má být dnes mše. Řekne že v 8. Je 8:20. Zeptám se další, řekne 8:30. Další student řekne v 10, další v 9 a poslední v 9:30. Všichni se přitom tváří velmi přesvědčivě. To už to nadobro vzdám, čas se nedozvím.

Nakonec se rozhodnu jít na snídani. Což se ukáže jako dobrý nápad. Přijdu akorát na začátek mše a jako bonus nejsem celé dopoledne o hladu. Na mši někteří ze studentů přijali křest a první sv. přijímání. Mše jak se patří. Dlouhá (2,5 hodiny), katechumeni celí v bílém, zpěv, tanec, radost a veselí.

A potom škrábání brambor s chlapci v kuchyni. A jen tak povídání o životě i o blbinách.