Nové sprchy pro 8 dětí a jedna růžička pro Elišku

V letošním školním roce u nás bydlelo osm tzv. rezidenčních dětí. Čtyři slečny – Anita, Tania, Evelin a Jessica a čtyři kluci – David, Diego, Efrain a Marco. Jsou to děti, které bydlí v příliš vzdálených komunitách na to, aby mohly do školy denně docházet pěšky, protože by jim to trvalo třeba i více než čtyři hodiny. Děti tedy bydlí s námi v komunitě, mají své pokoje s palandami, jeden pro kluky a druhý pro holky. O děti se každý měsíc vždy stará jeden z nás dobrovolníků (kromě mě, protože z počátku jsem jim kvůli jazyku neuměla s úkoly pomoci a později jsem zase nasbírala spoustu jiných povinností, které už mi to časově neumožnily). Dobrovolník děti každé ráno budí (což znamená, že musí vstávat každý všední den v 5:15 – tomu říkám dobrovolnické nasazení!) a je jim tak trochu kamarádem i rodičem. První je musí přesvědčit, aby vstali, vyčistili si zuby a šli se nasnídat a pak také dohlíží na to, aby došli do školy. Odpoledne dětem pomáhá s úkoly a nebo s nimi ve volném čase hraje různé hry, jsou zkrátka jeho zodpovědností. Vzhledem k tomu, že už se většina z nich dostává do pubertálního věku, je to někdy opravdová výzva. Snídani mají děti zvlášť, protože jedí dříve než my, ale obědvají a večeří s námi, s celou komunitou u jednoho stolu. Jsou pro nás tedy tak trochu jako členové rodiny a hlavně se s nimi u žádného jídla nenudíme. Bydlí s námi od pondělí do pátku a na víkendy se pak vrací každý za svou rodinou do své komunity. Musím říct, že focení s takto pubertálními dětmi byl opravdový zážitek. Zpočátku byli všichni takoví nesmělí, ale po roce bydlení s námi se dost otrkali a vznikla z nich poměrně divoká smečka. I když s holkami je to dost zajímavé, protože jsou napůl dost bláznivé a napůl hodně stydlivé. Byť jich je všech dohromady jen osm, ukočírovat je bylo mnohem těžší, než celou velkou třídu mých nejakčnějších žáků. Například jen dosáhnout toho, aby se mi všichni ve stejný moment podívali do foťáku, se ukázalo jako nadlidský úkol. A to mi přitom asistovali dva dobrovolníci! Zároveň jsme se ale u toho dost nasmáli, tedy alespoň většina z nás. Na jednu z našich slečen už totiž přišla tak silná puberta, že se nesměje nikdy a ničemu. Alespoň tedy ne před námi. Dětem jsem o existenci Fondu nic neříkala. Ví ale, že z mé země přišel na probíhající stavbu finanční příspěvek. Moc hezké bylo, že dvě z holek mi pár dní před focením, ještě než jsem jim o tom všem něco řekla, přinesly krásnou růži. A na co tedy příspěvek byl? Problémem bylo, že sprchy a záchody v pokojích dětí byly nefunkční. Rozhodli jsme se je proto pro ně postavit v prázdném prostoru kousek od jejich pokojů. Konkrétně se stavělo 6 záchodů a 8 sprch. Stavba byla opravdu nákladná a i když byla finančně podpořená z inspektorie z Quita, na dostavbu neustále něco chybělo. Rozhodla jsem se proto stavbu sprch podpořit částkou 880 dolarů (cca 20 240 Kč) na koupi dvou průtokových ohřívačů vody (karmy) a částkou 1260 dolarů (cca 29 000 Kč) na koupi 14 dveří, které byly pro sprchy a záchody potřeba. I když je ještě stále co dolaďovat, to nejdůležitější bylo splněno – sprchy jsou hotové a děti je mohou používat. Tímto vytváříme zázemí nejen pro současné děti, kterým již za chvíli školní rok skončí, ale také proto, abychom snad příští školní léta mohli dětí přijmout ještě víc a byly tu pro ně patřičné podmínky. Děkujeme za podporu!