Měsíc rychle uběhl a nás čeká již šestý přípravný víkend. Neodradilo nás pošmourné počasí ani „nešťastný“ pátek třináctého a vydali jsme se do salesiánského střediska Štěpána Trochty v Teplicích. Program začal společnou večeří, po které nás čekal indický večer. Prezentace nás téměř doslova přenesla do Indie působením na všechny smysly – Stáňa a Matouš nám vyprávěli o svých zážitcích při dobrovolné službě v Indii, promítali fotky a videa, ochutnali jsme indické „chipsy“, místností se linula vůně aromatických tyčinek a Stáňa pro nás připravila stůl plný věcí, které si přivezla z Indie, takže jsme mohli vnímat dotek kašmírového šátku, srovnat velikost indické jízdenky na vlak a na autobus nebo si počíst v indické učebnici. V indickém duchu se nesla i večerní modlitba, při které jsme se modlili Otče náš nejprve v kannadštině a poté v angličtině. Za probuzení do nového dne jsme poděkovali Pánu Bohu v ranních chválách a společným slavením mše svaté. Po snídani nás místní pracovnice Mgr. Jana Švecová seznámila s životem střediska, čímž nás naladila na odpolední program a připravila na to, co můžeme čekat od teplických „kulíšků“, jak později nazvala zdejší děti jedna budoucí dobrovolnice. Poté následovalo poutavé vyprávění P. Benna Beneše SDB o dějinách salesiánů v České republice. Obědvali jsme v indickém stylu, ovšem jídlo pálilo dvakrát, takže se nikdo neodvážil jíst rukou. Po obědě začaly velkolepé přípravy na „ještě velkolepější“ odpolední hru pro teplické děti. Připravovali jsme pomůcky pro jednotlivá stanoviště, oblékali se do kostýmů… Také jsme se vydali do města, vybavení megafonem a hudebními nástroji, zvěstovat obyvatelům Teplic, že při dnešní amnestii byl propuštěn z vězení politický vězeň Štěpán Trochta, a pozvat je, aby společně s námi pátrali po jeho životních osudech. Šlo s námi i několik dětí a postupně se přidávaly další a nadšeně šly s námi do střediska. Ve čtrnáct hodin zahájila hru krátká motivační scénka a po ní se již děti, některé s pomocí rodičů, pustily do pátrání po tom, kdo vlastně byl Štěpán kardinál Trochta. Na každém z osmi stanovišť se dozvěděly o určitém úseku jeho života a splnily s ním související úkol. Za to získaly indicii do hrací karty. S vyplněnou kartou se pak dostavily do detektivní kanceláře vedené světoznámými detektivy, kterým předaly zjištěné informace, a dostaly sladkou odměnu. Pán Bůh pro naši činnost krásně zařídil počasí – celé odpoledne bylo zataženo a docela zima, ale nepršelo, takže mohla bez problémů fungovat i tři stanoviště nacházející se venku před budovou střediska. Teprve chvíli po skončení hry a úklidu se spustil liják. V nedělním dopoledni jsme si připomněli, že dobrovolná služba s sebou přináší i jisté povinnosti, ať už úřední, zdravotní, finanční nebo jiné, a měli jsme prostor pro dotazy a sdílení starostí ohledně přípravy na dobrovolnictví. Mši svatou jsme prožili v kostele Božského Srdce Páně s místními farníky a spolu s nimi se radovali z nového narození Božího dítěte Klárky Anežky ve svátosti křtu. Ani jsme se nenadáli a byl tu konec víkendu. Nesměl však chybět výborný slavnostní nedělní oběd, po něm jsme uklízeli středisko, aby tu po nás nezůstaly „nežádoucí stopy“, a potom již hurá domů… Myslím si, že víkend byl nádherný a skvěle se vydařil. Velké díky patří salesiánskému středisku Štěpána Trochty a jeho pracovníkům, všem organizátorům víkendu, podporovatelům, účastníkům a především Pánu Bohu.