Školní rok v Keni začíná v lednu a je rozdělen na tři trimestry. Nyní je poslední z nich a to znamená, že děti čekají zkoušky. Přijímačky do první třídy.
Je pátek dopoledne, leje jako z konve. Dnes do školky nejdu, ne proto, že nechci sprchu zadarmo, ale protože děti přijdou k nám do střediska. Budou psát testy pro přijetí do první třídy. Dostávám zprávu od mé spoludobrovolnice Markétky, že právě potkala školkáčky. Rychle se dávám do pucu a mířím do školy. Nemůžu je nikde najít, a tak se ptám pana ředitele, jestli už tu jsou, případně kde. Odpověď zní: „Tvoji kamarádi jsou v knihovně“. Těším se na ně jak malá! Kvůli zdravotním komplikacím jsem je více než týden neviděla. Když otvírám dveře do knihovny, dětičky začnou vískat: „Teacher, Nela!“ Tolik mi chyběly. Objímám je, děti mi chytají ruce a ptají se mě, jestli už jsem zdravá. Říkají, že jim Marky říkala, že mě bolí tumbo (břicho) a shingo (krk). Kývám, že už je mi lépe. Když dorazí většina, tak se přesouváme do jídelny, kde budou testy probíhat. Dětičky sedí u jednoho velkého stolu, mají mezi sebou rozestupy, aby neopisovaly. Modlím se, aby to všechny zvládly. Přeci jen mi přirostly k srdci a mrzelo by mě, kdyby se jim testy nepodařily.
Jdeme na to!!!
Zkouška se skládá celkem z pěti testů zahrnujících čtení, psaní, počítání, kreslení, vybarvování, spojování, abeceda a odpovídání na anglické otázky. Děti dostávají první z nich – počítání příkladů. Když se mě James ptá, co má dělat, trochu ve mně hrkne. Nerozumí zadání. Jednoduchou angličtinou mu vysvětluji, co má dělat. Nerozumí. Zkouším to znovu a pak ještě jednou. Když vypadá, že vůbec neví, co mu říkám, vzdávám to a volám na pomoc druhou učitelku Maggy, aby mu to vysvětlila v kiswahili (místní jazyk). Sem tam někdo z žáků přeskočí cvičení, tak ho posíláme zpět, aby ho dopsal. Atmosféra je dobrá, děti mají podporu jak od nás, učitelek, tak od svých rodičů, kteří sedí opodál. Mezi jednotlivými testy mají děti jen krátké přestávky, spíš čekáme na opozdilce.
A jak to dopadlo???
Opravuji napsané testy. Vypadá to slibně. Školkáčci jsou šikovní! Jediné, co jim dává zabrat, je odpovídání na anglické otázky – nerozumí jim. Na otázku: „How are you?“, znají odpověď všichni, každý z nich tedy získává aspoň jeden bodík. Když máme dopsáno, sčítám body ze všech testů. Vypadá to dobře! Papír s výsledky dávám na kontrolu učitelce, která má testy na starost. Po chvíli se ptám, jak teda dopadli?! A k mému úžasu je 17 z 18 dětí přijatých! Mám radost, protože byli přijati do první třídy a také proto, že je budu i nadále vídat u nás ve středisku. Po testech, nabíráme oběd a pak se přesouváme na hřiště. Nesu jim omalovánky, zaslouží si to. Válíme se na dece, malujeme, vybarvujeme a povídáme si. Zkrátka skvělý den!
