Téma ‚Rozdělení‘ jsem vnímala po celý zbytek setkání. Jako tenká stříbrná nit protkala i sobotní program, avšak víc, než kdy dříve, jsem prožívala slova ‚Spojení‘. Věřím, že právě v tom tkví síla dobrovolné služby, v propojování životů, v setkávání s lidmi, kteří nezažili lásku ani důstojnost, a právě skrze ně a s nimi je to cesta za setkání s Bohem.
Do nového rána jsme se probudili za zvuku kytary a po ranní modlitbě breviáře a snídani započal přednáškový maraton. O první pomoci, zásadách bezpečnosti a očkování nám velmi poutavě a barvitě vyprávěl MUDr. Marcel Drlík, který pětkrát navštívil Afriku (srdečně doporučuji knihu: „Český lékař v srdci Afriky“) a je spoluzakladatel projektu SIRIRI. Bohaté osobní zkušenosti a důležitost jeho sdělení nás přilepilo na židle a jen jsme hltali každé slovo. Po velice ukázce praktické první pomoci na nás již čekal oběd.
Sotva jsme však dojedli, na scéně se objevil Honza Kroupa a představil nám obšírné téma fundraisingu. Čekala nás škola hrou, ze které jsme odcházeli každý o padesát korun lehčí. Utvořili jsme společný bank a následně jsme přednesli naše projekty. Z těch se vybral jeden, který bude sponzorován. Vyhrála oslava pro Radku Stránskou, která zrovna slavila narozeniny. Zároveň jsme sami zjistili, co je pro nás při darování peněz důležité. Další konkrétní metody získávání podpory pro naši dobrovolnou službu jsme probrali s Klárou Viciánovou, královnou SADBA fundraisingu. Poslední přednášela Monika Nová o interkultuře, odlišností zvyků a gest. Důraz byl kladen hlavně na postoj k cizím kulturám, který musí být založen na respektu a toleranci. V 18:00 sloužil v kapli otec Jaroslav mši svatou za všechny, které během našeho působení na dobrovolné službě potkáme. Po výborné večeři jsme se jali připravovat hru pro děti z Teplic, kam se vydáme na příští setkání. Klasický program završila společná modlitba, ale tím večer zdaleka nekončil. Řádně jsme oslavili Radčiny narozeniny a o to těžší pro nás byl nedělní budíček.
Sedmý den jsme sice úplně neodpočívali, ale slavili jsme ho jak v ranních chválách, tak v kostele při mši. Čekal nás poslední blok, ve kterém jsme řešili všudypřítomnou byrokracii naší cesty – víza, pojištění, potvrzení a další nezbytné dokumenty. Pak už nezbývalo než tento vyčerpávající, informacemi nabitý víkend společně zhodnotit. Hurá na oběd (a úklid J)‘ „Adiós“ zase příště!
Emílie Novotná
