Ester nám přináší pár nových postřehů ze Zambie, některé pobaví, některé jsou k pláči. Ester ale nemizí úsměv z tváře. 

Malá ukázka hovoru s policisty. Je to fakt směšné, zároveň k pláči. Zvlášť, když se to tak tady opravdu děje. Potvrzeno z více zdrojů. „Haló, strážníku, jsme v nebezpečí, stal se tady trestný čin.“ „Kde se nacházíte?“ „V Lufubu.“ „Jaké tam jsou silnice? Dá se přijet na místo autem?“ „Ano dá, přijeďte, rychle! Střílelo se tady.“ „A jaké měli útočníci zbraně? Velké?“ (Tady přichází zásadní moment. Zapírat. Zbraně jste neviděli. Protože když řeknete, že jste je viděli a ještě k tomu velké, policisté nepřijedou. Řeknou, že na to nejsou vybavení.) „Nevím, zbraně jsme neviděli.“ „A kolik bylo útočníků?“ „Útočníky tady držíme. Ale strážníku, přijeďte už.“ „A jsou to ženy nebo muži?“ „Strážníku, prosím!“ „Dobře.“ „Za jak dlouho přijedete?“ „Ale my nemáme zrovna na stanici auto.“ NEBO: „V autě došel benzín. Budete pro nás muset přijet.“ No. A tak není divu, že místní raději situaci vyřeší většinou po svém.

Ne všechny zážitky jsou tak akční, ale překvapivé jsou možná stejně

Oratoř, kde děti tráví každé odpoledne, je stále zavřená. Děti vystřídaly krávy, které se tu pasou v neděli a státní svátky, aby měl náš pastýř volno. Kromě trávy a basketbalového hřiště, je v areálu oratoře i vodovodní kohoutek. Podezřele rychle nám v zásobníku mizela voda. Až jsme jednou v neděli zjistili, že krávy ten kohoutek umí otevřít a dělají si v oratoři jezero. Vůbec nejsou blbé. A když prší, všechny se shromáždí pod střechou basketbalového hřiště. Ale hrát zápas jsem je neviděla. Vždycky, když přijdu, dělají jakoby nic.      

Uklizeno, navařeno

Jinak knihovna i kancelář v oratoři už září – je uklizeno!  Dokonce nám svítí i světla. Jen když kluci nabídli pomoc s úklidem a já byla v kuchyni, z poličky zmizela baterka do hodin. „Kde je ta baterka?“, ptám se druhý den. Chvilka přemýšlení: „Nevím.“ „Ale no tak. Kde je?“ „Možná doma.“ Fakt tam byla. Ale přinesli ji zpátky. Stal se ze mě šéfkuchař. A kuchyň neutrpěla žádná zranění. Vařím hlavně v neděli a státní svátky. To má naše kuchařka Angela volno. Teď svátek připadl na pátek a já už jsem měla smrt v očích. Budu muset kuchat ryby! Neee! Ale naštěstí se jídlo z pátku přesunulo na sobotu. Uf. Těstoviny. To zvládnu.

Novinky ohledně koronaviru

Od 1. června se mají otevřít školy pro ročníky 7, 9 a 12. Ty totiž čekají závěrečné testy. Ostatní budou ještě doma. Zavřené jsou taky kostely, bary i restaurace. Přibylo nařízení nosit roušky na veřejných prostranstvích. Aktuálně máme 679 případů, z toho 7 úmrtí a 188 uzdravených. Byla jsem na výletě v Kashikishi. Na místním trhu šijí roušky v plném proudu za 5 kwacha, ty na gumičky. Nosí je tam asi tak 10 % lidí. Já tu svou měla v kapse. Když šli kolem vojáci, už jsem se viděla ve vězení. Pak jsem si ale všimla, že i oni mají roušky sundané.

Krom uklízení a vaření Ester vyrazila i prodávat na trh

Vždycky poslední pátek v měsíci na tržnici probíhá úklid. Zametají metličkama z trávy nebo klacíkama. Co nasbírají, přenesou o pár metrů dál za stánek a tam to znovu vysypou. Trh se otvírá, až když mají všichni uklizeno. Tržnicí průběžně chodí kontrolor s megafonem a hlásí aktuality v Bemba. „Trh se otevře v 10:00.“ Vzhledem k tomu, že jsme přijeli asi v 7, to nebyla moc dobrá zpráva. Prodáváme kuřata za 55 kwacha a vejce 37 kwacha za 30 kusů. Občas z farmy prodáváme mléko (12 kwacha za litr) nebo hovězí maso. Když jsme skoro všechno prodali o pokochali se trhem, vyrazili jsme k jezeru. Známý našeho kněze má dům na pláži ve vojenském prostoru. Nikde nikdo, klid. Tentokrát mám plavky, dokonce i krém. A co víc, namazala jsem se jím. Písečná pláž, teplá voda, vlny, na protějším břehu Kongo… Byla to paráda! KURZ ZAMBIJSKÁ KWACHA: 1,39 Kč