Konečně se odhodláme jít odevzdat zavazadla a ejhle – první zádrhel (spoiler: naštěstí to byl první a poslední problém na naší cestě, juhů!). Pracovníci Qatar Airways nám kontrolují všechny dokumenty (a že jich bylo) a chybí nám covid test. Myslely jsme totiž, že není potřeba (tato domněnka byla podpořená a podložená různými informacemi z ambasád a leteckých společností). Ještě si to vyčítáme, protože jsme se s Annou přihlásily v sobotu na test, ale pak jsme ho zrušily, když by to bylo zbytečné. No co, chybami se člověk učí a za chyby se platí (a to dost). Po tomhle rozčarování konečně odevzdáváme kufry (uf, stihly jsme to!) a loučím se s rodinou a Nelčou. Tak nashle za rok!

Naše cesta dál pokračuje už hladce. V Praze nasedáme do letadla Qatar Airways, čeká nás 5,5hodinový let do Dauhá, hlavního města Kataru. Už v letadle vytváříme nová přátelství – s letuškami – a ty nám dávají zadarmo sušenky a sladkosti. Na letišti v Dauhá se ani neohřejeme (ale stihly jsme se projet vlakem, který jezdí mezi jednotlivými terminály), jen vyčistíme zuby a letíme dál. Čeká nás 7,5hodinový let do ostrovního státu, Singapuru. V letadle se snažíme spát a nacpáváme se jídlem. V Singapuru očekáváme 6hodinový přestup – a ejhle – doletíme a na tabuli vidíme, že let do Port Moresby, hlavního města Papui Nové Guinei (PNG) je přeložen o hodinu a půl. Víc času na objevování krás singapurského letiště! Ne, vážně, tam toho je! Trávíme čas sice jen v našem terminálu, to nám ale stačí, protože navštěvujeme venkovní zahrady, zahradu lilií a různá další zákoutí. A venku pociťujeme tropické počasí – vlho a horko. No už bychom si měly zvykat! Ještě se stíháme navečeřet v Subway – počítaly jsme, že dostaneme jídlo v Air Niugini, takže si dáváme jen něco malého, což ale byla chyba lávky, protože na našem 6,5hodinovém letu dostáváme jen 2 láhve vody. Ale tak aspoň nás nikdo neruší od spánku. Do Port Moresby přilétáme v 6 hodin ráno, poměrně pomačkané po 28hodinové cestě, ale nadšené z nového prostředí. Na letišti nás čeká další covid test (takže další peníze fuč), naštěstí negativní a už vycházíme i se zavazadly ven. A tam na nás čeká otec Srimal (čti Šrimal) ze Srí Lanky, salesiánský kněz a ekonom pro celou salesiánskou provincii PNG-Šalomounovy ostrovy.

Projíždíme ranním hlavním městem a potkáváme lidi všech odstínů hnědé (jak se tu sami nazývají). Co se týče přírody, je to tu krásně zelené, všude samé palmy a keře a stromy. Prozatím je naší destinací a útočištěm hlavní salesiánské „ředitelství“ pro naši provincii a přilehlý komplex Emauzy, kde máme strávit příští dny. A konečně uleháme ke spánku a celé úterý v podstatě prospíme. Čekáme, že další dny budou vypadat stejně, ale salesiáni nám nachystali nabitý program. Středu trávíme s otcem Angelem z Itálie, který je na PNG už 40 let (byl mezi těmi téměř prvními salesiáni tady). Ukazuje nám celé město, různé jeho části, pláž a navštěvujeme i parlament. Po cestě v autě nám osvětluje problematiku vzdělání, zdravotnictví, politiky a obecně kultury místních. Čtvrtek a část pátku ještě trávíme v Emauzech (je to taková oáza pro tělo i pro duši) a v pátek odpoledne se přesouváme do Gabutu, našeho (nebo spíš mého) celoročního působiště. Otec Pedro, salesiánský kněz a rektor místní školy Don Bosco Technological School (DBTS) z Angoly, mně a Anně ukazuje náš domov na příští rok – dvoupatrový domeček v řade dalších domů, kde bydlí učitelé ze školy se svými rodinami.

Celý areál je dost velký, je celý oplocený a u vstupu sedí hlídač, který je tu celou noc. Je tu hřiště, kde hrají rugby Bosco Boys (o nich příště více, jsou to kluci, kteří bydlí dál od hlavního města a chodí do DBTS, tak bydlí v domě se salesiány), dál kostel pro lidi z okolí, velká tělocvična, venkovní shromaždiště s lavičkami, 8 dvoupatrových budov školy, domy pro učitele a konečně třípatrový salesiánský dům. Ve spodním patře bydlí Bosco Boys, v horním otcové salesiáni a v prostředním patře je jídelna (s krásným výhledem na moře), kam chodíme na společná jídla, kuchyně, kaple a studovna Bosco Boys.

Tak to je prozatím vše, můžete se těšit na příští příspěvek, kde osvětlím svoji službu zde v Gabutu.