Před pár dny jsme s Nelčou (spoludobrovolnicí) a jedním knězem navštívily vesnici Nzaikoni, kde dříve působil po mnoho let jako pan farář. Mše byla v poutním kostele sloužena na poděkování za věčné sliby řeholní sestry, která pochází z tohoto místa. Lidé zde mluví kmenovým jazykem kukamba, který není podobný ani svahilštině, proto jsme při mši nerozuměly vůbec ničemu.
Vesnická atmosféra nás úplně oslnila, obě máme osobně blíže k vesnici než k městu. Okolí bylo úžasné, všude spoustu zeleně a nádherné přírody. Prostor je otevřený, bez plotů a vysokých zdí, člověk se najednou cítí tak svobodně. A hlavně – nejsou tu žádné slumy. Lidé žijí v malých domečcích a i když jsou chudí, prostředí mají daleko pěknější než ve slumu.