Dobrovolné dobrodružství v Bulharsku
27. 6. 2021 to začalo sednutím do autobusu plných bulharských občanů, co se těší na cestu domů po dlouhém pracování v ČR, Německu, Rakousku nebo dokonce Británii. Sednul jsem si vedle jednoho pána, který byl velice výřečný. Neodradilo ho ani to, že si moc nemůžeme popovídat Bulharsky. Snažil se mi vyprávět, že pracuje v Británii, pak se k němu přidal i jeden, co pracuje v ČR, se kterým jsem se docela dorozuměl česky. Při přestupu v Sofii mi hodně pomohli s navigováním, kam mám jít, abych mohl pokračovat v cestě až do Staré Zagory, kde mě čekalo mé měsíční dobrodružství.První zážitky byly pracovní
První týden jsem pomáhal na stavbě kostela, ale hned 2. týden začal projekt XAMALA 3A MAXALA (Chamala za machala), kdy jsme společně s ostatními měsíčními i ročními dobrovolníky vytvářeli aktivity s dětmi a já se snažil seznámit s kulturou, s dětmi a jiným prostředím. Každý den jsme chodili do Machaly (romská čtvrt) pro děti. Pak jsme šli na blízký kopec, kde jsem se snažil s nimi hrát nějaké hry, třeba přeskakování přes švihadlo, fotbal, trhání místních kytek, polévání vodou na pití s následným doplňováním. Mezitím si je bral na starost kněz Donbor, který pro ně denně připravoval aktivity a tematické povídání o ekologii, chování, vztazích… Po obědě byl pro děti trénink tancování, se střídáním s učitelkami, s kterými vytvářely mýdla, a já s dobrovolnicí Lídou jsme se je snažili vzdělat v hudbě. Já většinu naučil jak se drží správně kytara a pár starších dokonce pár akordů. Po aktivitách byla mše, ale východní, což bylo zajímavé zjištění, ale na to jsem si zvykl dřív než děti, které tolik ještě nezajímala. Takhle jsme pokračovali každý den ještě další týden. A vyrobili hromadu mýdla pro všechny, která se vyplatila další týden na besídku pro rodiče.
Pokračovali jsme na táborech
Další týden začal holčičí tábor pro bulharské děti, kdy nás opustila dobrovolnice Lída, ale přijela poslední měsíční dobrovolnice Anička, s kterou jsem pokračoval na táboře. Ke konci tábora jsme dětem vytvořili 8 stanovišť, kde byly připraveny aktivity pro děti. Já měl jednu oblíbenou – hod míčku na pyramidu z plechovek a procházení bludiště. Za odměnu ke konci celého tábora dostaly děti hromadu sladkostí. Třetí týden se vystřídal holčičí tábor za klučičí, tam jsem nastoupil já, a byl tematicky zaměřen na biblický příběh Adama. Byli jsme v chatce poblíž Slivenu, všude kolem byl les a krásná příroda. První den jsme se šli projít kolem na nedalekou skalnatou vyhlídku, tam byl dech beroucí rozhled jako z letadla. Program dalších dnů začal brzo ráno mší a po ní rozcvička s ranní modlitbou, která pak následovala snídaní. Po ní začala zábava pro děti, kdy se vytvářely různé kolektivní hry. Jedna z nejoblíbenějších byla “Národni Topka” a “Vlajkovaná” Když nastal čas jídla, tak každý pochvaloval naší paní kuchařku s dobrovolnou pomocnicí Aničkou, které nám vyvařovaly kuřátko s rýží se salátem a místní studenou polívkou z okurek a vyšlehaného zakysaného jogurtu s vodou či rizoto, atd. Po obědě byla malá počivka (přestávka), po ní následovala tematická prezentace o životním prostředí, etiketa, 10 biblických přikázaní či mluvení o seberozvoji. Večery jsme strávili při zpěvu u ohně bulharských písní, který doprovázel Otec Martin na kytaru. Jednou jsme dělali dokonce noční bojovku, kdy děti venku při úplné tmě měly chodit za světlem či podél provazu s malým adrenalinovým šokem zvuků z různých koutů přírody. Všichni ve zdraví všechno zvládli a tábor si náramně užili, loučení bylo velmi dojemné, při kterém si všichni vyměňovali kontakty nebo natáčeli videa na oblíbený Tik Tok.
Táborové dobrodružství pokračuje
Když jsme přijeli zpět do Staré Zagory, byly už všechny holky přichystané na další tábor tentokrát s romskými děvčaty. Já s mužskými dobrovolníky jsme pomáhali na středisku v Machale učitelkám s hlídáním a aktivitami pro děti, co tam denně chodily. Byl to takový odpočinkový týden, který nás měl posilnit na můj poslední náročnější tábor. Poslední týden v Bulharsku byl ve vesničce jménem Malchik, kde byl krásný kostel svaté Anny. Tam jsme se ubytovali na místní faře a při teplotách kolem 40 stupňů začal skautský lager (tábor), kde jsme měli pomáhat místním lidem s různými domácími pracemi jako poklidit v garáži, posekat trávu srpem, ostřihat popínavé rostliny, vyčistit chodníky a shrabat listí. Pro děti nebyla připravena jen práce, dva bratři salesiáni Brandon a Markus se starali o jejich zábavu. Celý týden nás provázel svatý Dominik Savio. Měli jsme hodně zaplněný program, ráno nás čekala rozcvička po které jsme jako správní skauti vyvěsili slavnostně bulharskou vlajku. Po ranní modlitbě, kterou měl na starost bratr Božidar, byla zakuska (snídaně), při které jeden z kluků vyslovil poděkování Bohu za jídlo. Po snídani měly všechny děti nějaký rozdělený domácí úkol. Jedna parta počistila (umyla) nádobí, druhá sklidila ze masa (stolu) a třetí počistila zemjata (podlahu). Každý den byla velmi pestrá nabídka, jednou se hrálo “trefování injekční stříkačkou” na zavěšený vejce zabalené do papírového ubrousku, které mělo spadnout na vedoucího skupiny, po dlouhých hodinách se to povedlo a všichni z toho měli velkou srandu. Některé hry byly fyzické, to když jsme měli sbírat peníze za dřepy a pak si díky tomu mohli koupit knoflík, niť, látku, jehlu a imaginárně si ušít kalhoty. Jedna z oblíbených se hrála už v minulém táboře a to Národní topka, jiné hry se hrály i mimo faru, když se děti měly fotit s různými předměty a místy, např.: 5 různých značek aut, s lidmi a dokonce na i hřbitově. Po obědě bylo témátko, při kterém si děti mohly odpočinout a hodně se dozvědět o životě Dominika Savio.
Když zavelí náčelník
Po jedné večeři náš náčelník otec Petr Cvrkal zavelel, že se jde přespávat pod širým nebem, což nás všechny dost vyděsilo, ale správný skaut se ničeho nelekne a tak jsme šli asi 5 km od fary na odlehlou louku, kde jsme rozložili celty na zem a vyndali spacáky a po nějaké době vzájemného škádlení a mluvení mezi sebou jsme vyčerpaní usnuli. Ráno nás čekala snídaně o chlebu a sýru, protože začal pátek a v pátek se tady nejí maso. Při balení tábořiště jsme spočítali jak nás moc měli rádi komáři a šli zpět na faru, kde nás čekal další program. Poslední den byl pro všechny hodně dojemný a některé děti dokonce plakaly. Cestou zpět jsme si krátili zpěvem či spánkem. Když jsme přijížděli do machaly abychom zavezli děti až domů, bylo to pro mě velmi těžké, protože jsem si uvědomil že zítra odjíždím domů do ČR. Což se mi vůbec nechtělo po této parádní jízdě táborů s dětmi, kde jsem si to moc užil a budu na to dlouho vzpomínat. Matěj Kabát
