Je neděle…Switch off, vypnout a prostě jen odpočívat, to je můj plán na dnešek.
Asi si i něco uvaříme, protože naše doručovací nedělní služba zklamala, neboť nám nic k jídlu nedonesli. Stane se, Bůh jim to odpusť a jdeme slavit. Jdeme slavit, tyhle slova rád používá otec Marius a už od začátku, co je tady, si velmi rozumíme a nejednu chvíli jsme spolu strávili v Kazembe na návštěvě. Tuto sobotu mne vezl ještě s dalšími 500 vejci. Vysadil mě v Kazembe a já jsem šel vyučovat nejprve počítače, později na kytaru. Aneb jak se z vás stane učitel během chvíle. Nejde o to co vystudujete, ale co jste schopni vysvětlit, sdílet a být tak i průvodcem druhým lidem. Vzpomínám na chvíle, když mi taťka něco vysvětloval, a vím jakých chyb se v rámci vysvětlování či popisu často dopustil, a tak i tohle mi pomohlo najít kdysi lepší pochopení a trpělivost s lidmi, kteří se učí něco nového. Je to o trpělivosti, vnímání, schopnosti přirovnávat k věcem, které běžně druzí znají a taky hlavně o lásce. Musí vás to bavit, dávat smysl, rozvíjet, povzbuzovat a mít i nějaký trošku dar promlouvání k druhým. Nevím zda něco z toho splňuji, někdy stačí jen odvaha, láska a Bůh. Něco se povedlo a něco zase ne, den je třeba brát takový, jaký je a dívat se na něj z toho lepšího úhlu, málo kdy se nám podaří vše.
Velkolepá návštěva žádá velkou přípravu
Zítra přijede delegát z Říma a tak bylo setnuto prasátko a domácí klobásky a uzené se chystalo více než jeden den. Otec Waldemar nedělal jitrnice, jelita a tlačenku, ale za to uzené, klobásky a
další věci zvládá na výbornou. Taky smekám, že je schopen vše zvládat sám a má na to energii, protože stále chodí na chemoterapii a bere léky. Nejen kvůli zdraví se za naši komunitu a otce denně modlím. Má to smysl a když dnes otec Marius měl mši u nás v Lufubu a ne na jiných stanicích, tak opět mluvil o zázraku…
“Událo se to asi takto… jedné ženě nebývalo nějakou dobu nejlépe a šla tedy k doktorovi. První vyšetření bylo rychlé, ale moc toho nenašli, a tak šli do detailnější analýzy, aby zjistili oč se jedná a našli nádor v břišní části. Nezdálo se to úplně přesvědčivé, a tak se žena rozhodla jít ještě na další kontrolu k jinému lékaři do jiného města. Ten nádor potvrdil a sepsal vše tak, že nebylo pochyb a ona měla důkaz, že musí na operaci. Den před zákrokem se rozhodla, že se ještě půjde pomodlit do kostela za zdar operace, aby vše zvládla a vše bylo v pořádku. Neprosila o vyléčení, neprosila ani o nic výjimečného, jen aby doktoři vše zvládli a ona byla v klidu. Když další den jela do nemocnice, tak těsně před operací ještě prolítli, co kde je, aby věděli jak na to, jenže nic nenašli, obraz byl čistý a doktor se na paní podíval a dodal: “Paní nemusíte nás mást a dělat si z nás legraci!!”. Jenže ona měla důkaz a vysvětlila na kterých vyšetřeních byla a že to není žádné matení doktorů, ale nejspíše zázrak. Bůh je tedy schopen čehokoliv a někdy nám dá co potřebujeme, aniž bychom o to žádali. Otázka je opět na místě. Žádáme opravdu o to, co potřebujeme nebo žádáme o to, co chceme?”
