Ohlédnutí za Namibii, kterou jsem již více než před měsícem musela opustit a přesídlit do Zambie. Nejkrásnějšími akcemi v Namibii byly pro mě ty s dětmi z oratoře, kdy jsem viděla, jak jsou šťastné a vděčné.

Výlety k řece

Během prvních tří měsíců jsme vzali děti z oratoře dvakrát k řece. Byly to krásné dny, kdy děti se mohly vyblbnout v řece Kavango. Hrály různé hry a soutěže a taky dostaly snídani i oběd. Za to jsem vždy moc vděčná, protože spousta dětí tady jí jen jednou za den a často od nich slýchám, že mají hlad.

Poutě

Na svátek Panny Marie Fatimské jsme se s dětmi z oratoře vydali na minipouť ze střediska do farního kostela. Děti nesly na podstavci obraz Panny Marie a celou cestu zpívaly Mariánské písně. Když jsme dorazili do cíle, čekala nás svačina a poté přednáška o zjeveních Panny Marie. Vše jsme zakončili růžencem.

V listopadu pak následovala pouť s mládeží, kdy se z různých farností sešla mládež ve vesnickém kostele Syandeya. Opět se hodně zpívalo a tančilo, modlili jsme se dvakrát růženec, slavili mši svatou, vyslechli jsme katecheze. Dostali jsme oběd a byl také čas si s vrstevníky i popovídat.

Oratory Day

Oratory Day (den oratoře) se tradičně slaví v Den Neposkvrněného početí Panny Marie (8.12.). My jsme pozvali do střediska přes tři sta dětí a byl pro ně připraven pestrý program. Namibijské kulturní a moderní tance, mše svatá, oběd, různé soutěže týmů nebo kvíz o Donu Boskovi. Celý den byla veselá nálada, která se ještě zdvojnásobila, když děti dostaly odměny za umístění v soutěžích.

Svatby

Měla jsem možnost se zúčastnit dvou svateb. Na jedné jsem jen zpívala s mládeží, protože jsem se rozhodla přidat se k mládežnickému sboru. Ale svatba to byla moc pěkná, zpívání jsem si moc užila. Potěšily mě udivené reakce, ve smyslu, že umím tancovat jejich africké pohyby, když jsem z Evropy. Dokonce mě poslali tancovat do procesí s Biblí.

Druhá svatba pro mě byla velice zajímavá. Překvapilo mě, jak moc si tu zakládají na vzhledu. Na dekoracích a svatebním oblečení se nešetří. Taky se lidé v Namibii berou mnohem později než u nás (většinou když už mají děti). Zaujalo mě, jak jsou svatby velké (obvykle 500-1000 lidí).  Vypadá to asi tak, že se na takovou událost sejde celá vesnice, protože se může zúčastnit každý, kdo zná novomanžele nebo jednoho z jejich rodičů.

Ale namibijský svatební harmonogram bych na své svatbě nechtěla. Všechno se děje mnohem pomaleji a občas se to z pohledu Evropana dost vleče. Mše svatá trvá obvykle 2-3 hodiny, potom se jede navštívit dům novomanželů, následně všichni jedou na hostinu, která se koná před domem rodičů nevěsty. Během této cesty se ale dvakrát zastavovalo na focení, což bylo celkem únavné. Všichni se na hostině potkali hladoví, protože už bylo asi šest hodin večer. Před večeří byly ještě hodinové proslovy a po večeři už se jen tancovalo a radovalo.