Člověk v bílém plášti bude asi doktor, ale pro jistotu vám dá pár pilulek aby se stehy lépe hojily. 

Dneska nejde proud (zase), ale mohlo by se stát, že nebude ani voda. A ejhle jaká návaznost na výlet k vodopádům. 24. října je v Zambii státní svátek. Slaví se Den nezávislosti na Velké Británii. Vyrážíme na školní výlet. Piknik. Jedeme celkem dlouho autem, mimochodem pick-upem s 30 lidmi na korbě a druhým autem vezoucím gril. S Matějem se smějeme, proč jedeme někam daleko, když hned za zdí je pěkný lesík a vlastně všude je vhodné místo na piknik. Během cesty jsme ale zjistili, že jedeme do Národního parku k vodopádům. Je to tu opravdu nádherné! Voda je příjemně teplá. Nemám s sebou plavky, tak aspoň smáčím nohy. Na oběd se podává kuře z grilu, rýže a Pepsi nebo Mirinda. Bezstarostný klid narušuje učitelovo zranění na ruce způsobené pádem na kámen. Dost krvácí. Jedeme na kliniku. Po příjezdu sháníme doktora. Přichází asi 20 letý kluk, ale má plášť. Tak je to asi doktor. Čekáme dlouho. Mezitím si fotím “bezbariérový” vchod na kliniku. Je tu zídka, kterou musíte překročit. Kdyby ji neměli, v období dešťů by nateklo dovnitř. Nakonec učitel dostal pár stehů (pořád krvácí), pak sáček se dvěma druhy pilulek a jedeme. Naproti klinice se zrovna dohrál fotbalový zápas. Bylo tam asi …, no, prostě hodně lidí.  Všichni se teď motají do cesty, už je tma. Řidič ale nepřizpůsobuje rychlost této situaci. Jede si 100 – 130 km/h. Málem jsme někoho srazili. Nemohla jsem se dívat. Často troubíme. Ale nakonec v pořádku přijíždíme do Lufubu. Další den byly prázdniny, tak někdo (vůbec nevím kdo) měl super nápad, přesunout mši na později. 

Pro velký úspěch se k vodopádu vydáváme znovu

V sobotu se vydáváme taky k vodopádům, tentokrát s dětmi pubertálního věku z oratoře. Pick-up uveze i 35 lidí. Tentokrát to bylo bez zranění. S Matějem připravujeme kuřata. Jsme tu za celebrity. Fotí se s námi i cizí lidi. 

V příštím díle se můžete těšit na zdánlivě volnou neděli nebo kuřata a kozy v kostele.