MEXICKÁ KUCHYNĚ
Mexická kuchyně je tak dobrá, rozmanitá a jedinečná, že byla v roce 2010 zapsána do seznamu světového nehmotného kulturního dědictví UNESCO. My Češi máme asi všichni povědomí o tom, co jsou burritos, nachos, tacos, tequila. Nicméně mexická kuchyně je mnohem pestřejší. Záleží samozřejmě na tom, kde se člověk zrovna nachází. Například v Ciudad Juárez či v Nogales (města nacházející se na severu Mexika) není taková různorodost jídel jako v teplejších přímořských oblastech (například Colima). Na severu se často konzumuje hovězí maso v různých podobách a úpravách a výjimkou nejsou ani hamburgery, neboť Mexičané žijící poblíž hranic již převzali stravovací návyky z USA. Mexická kuchyně je přirozeně bezlepková, výjimkou jsou tortas – obložené housky, které občas míváme k večeři a pan dulce (doslova „sladký chléb“) – což je v podstatě jakékoliv sladké pečivo. Rovněž nabídka ovoce a zeleniny je nepřeberná(banán, papája, pomeranč, jablko, mandarinka, vodní meloun, okurka, jícama – bílý tuřín, jehož chuť se nachází zhruba mezi kedlubnou a ředkvičkou), mango na všechny možné způsoby, kokosy, citrony (v ČR jim říkáme „limetky“), káva, kakao, vodní meloun, banány, ananas a další rozmanité druhy, které v českých supermarketech nenajdeme.
NOPAL
Další – na severu Mexika poměrně rozšířenou – potravinou je nopal – jedlý kaktus. Tato rostlina dorůstá zhruba do velikosti malé zakrslé jabloně a má veliké placaté sukulentní „listy“, na nichž rostou ostny. Aby byla poživatelná, musí se nejprve zbavit ostnů a oloupat a pak už se může upravovat stejně jako kterákoliv jiná zelenina. Například nakrájená na proužky se opeče na grilu a jí se k masu. Nebo se nakrájí na kostičky a podusí trochu na oleji třeba s cibulkou a rajčaty a tato směs se následně použije k přípravě míchaných vajíček. Mimochodem třeba právě vajíčka s nopales je velmi ne-oblíbený pokrm našich holek tady v domově, to vždycky s nimi „bojujeme“, aby snědly vše, co mají na talíři. Já osobně nopál zbožňuju.
Kromě nopálu je kukuřice, spolu s avokádem a fazolemi, typickou středo-americkou plodinou.
KUKUŘICE
V celém Mexiku se dennodenně konzumují tortillas, což jsou placky z kukuřičné mouky, které mohou mít velikost dlaně (tyto menší se běžně používají k přípravě tacos). Kromě tortillas se z kukuřice připravují tamales (něco jako podlouhlý knedlík z vařené kukuřičné krupice, plněný směsí kuřecího nebo vepřového masa s červenou či zelenou omáčkou, nebo plněný dušenými zelenými paprikami a sýrem, nebo třeba také s mořskými řasami uvnitř. Tamales mají i svoji sladkou verzi – například s ananasem; baští se tu tostadas – tvrdé křupavé a kulaté kukuřičné tortilly, které – když jsou nalámané na kousky – se nazývají totopos, což my v ČR známe pod názvem nachos. Dalším rozšířeným mexickým kukuřičným pokrmem je pozole – vařená kukuřičná zrna s kuřecím nebo vepřovým masem. Existuje více variant: např.: pozole rojo – s červenou omáčkou, pozole verde – se zelenou omáčkou.
MLSNÉ DĚTI JSOU VŠUDE
Někdy obědváme ceviche (rybí salát s nadrobno nakrájenou cibulí, rajčetem a koriandrem. Ryba není tepelně upravená, marinuje se 24 hodin v limetkové šťávě), pokud je zrovna k dispozici avokádo, tak k tomu máme i guacamole, Po obědě vždy následuje sklenice nějakého studeného domácího nápoje, který se připravuje rozmixováním čerstvého ovoce s vodou a doslazuje se třtinovým cukrem (např. papájový, melounový, kvajávový, ananasový, okurkový, tamarindový, karambolový nápoj, ledový ibiškový čaj), občas míváme také nápoj ovesný, rýžový nebo kokosový). Přes všechny snahy se ovšem stejně občas stává, že děti nechtějí jíst a raději drží „protestní hladovku“ (nemůžeme do nich jídlo rvát násilím, takže když nechtějí nic jiného nedostanou). Překvapuje mě také, kolik holek není vůbec zvyklých jíst zeleninu, tady v dětském domově možná častokrát poprvé v životě ochutnají mrkev, cuketu nebo nopály. A když nechtějí sníst snídani, tak jim to schováme a dostanou to pak znovu dopoledne na svačinu. Když si nechtějí sníst oběd, dáme ho do ledničky a dostanou jej k večeři. Tento postup obvykle funguje a holky to většinou sní.KOMBINACE CHUTÍ
Nyní bych se chtěla zmínit o objevování a zkoušení nových mexických chutí a kombinací, kterým jsem po delší době konečně přišla „na chuť“. Například ovoce s mletým čili (používá se méně pálivý druh), zpočátku mi to nechutnalo, ale zvykla jsem si a opravdu je to dobré. V takovéto úpravě se nekonzumuje všechno ovoce; třeba banány, jahody nebo cukrový meloun se s čili kořením obvykle nekombinují. Dobrý je třeba pomeranč, vodní meloun, papája, jablko nebo okurka (která se zde v Mexiku skutečně považuje za ovoce). Občas se na dochucení přidává také sůl a citronová šťáva, což je kombinace vhodná třeba právě pro okurku nebo vodní meloun, které samy o sobě nemají příliš výraznou chuť.SLADKOSTI
Další zajímavou věc pro mě představují sladkosti. Dají se shrnout do dvou druhů: ty se sladkou chutí a ty s chutí sladko-slano-kyselo-pálivou. První zmíněná skupina zahrnuje sladkosti, které obsahují oříšky, kokos, mléko, karamel, kakao, med a ohromnou spoustu cukru, takže člověk si dá jeden malý kousek a hned ho přejde chuť na sladké. A pamlsky se sladko-slano-pálivou chutí jsou v Mexiku velice oblíbené, ale upřímně ty mi doposud tak úplně nezachutnaly, stejně jako jsem se zatím neodvážila ochutnat taktéž velmi oblíbený nápoj michelada, který se připravuje smícháním piva s rajčatovou / limetkovou šťávou, se solí, mletým čili, s omáčkou Maggi a dalšími ingrediencemi, podává se s ledem a bez pěny.NÁPOJE
Aguas de sabor by se dalo přeložit jako „ochucené vody“; jsou to čerstvě připravované domácí nápoje slazené třtinovým cukrem, například agua de jamaica – z ibiškového květu, agua de horchata – chutí připomíná mléčnou rýži se skořicí. Když je zrovna sezona nějakého ovoce, tak se dá připravit i nápoj rozmixováním plodů s vodou a cukrem (ochutnala jsem třeba z jahod nebo z marakuji). V Colimě není problém sehnat nápoj z kokosové vody dochucený limetkovou šťávou a cukrem. Všechny tyto nápoje se vždy podávají dobře vychlazené. I přes dostupnost takovýchto vynikajících nápojů je v zemi velmi rozšířená konzumace Coca-Coly, Fanty, Sprite atp. Dokonce Ciudad Juárez je prý celosvětově na 1. místě v konzumaci Coca Coly, tzn. pijí ji opravdu vě větší míře než vodu. Další věc, která s tím částečně souvisí, je vysoké procento obézních dětí v Mexiku.VŠECHNO NEPÁLÍ
Když jsem loni začátkem července odjížděla do Mexika, docela dost jsem se obávala, zda mi místní jídlo nebude způsobovat problémy; představovala jsem si totiž, že všechny pokrmy jsou pikantní a že Mexičané zkrátka nikdy nevaří bez použití čili koření. Naštěstí to byl jen mylný předsudek. Především pak tady, v dětském domově, se mleté papričky k vaření používají jen výjimečně a s velkou opatrností, aby to mohly bez problémů jíst i zdejší děti. Navíc jsem se setkala i s dospělými Mexičankami a Mexičany, kteří pálivá jídla téměř vůbec nejedí. Ze země tisíce chutí a vůní vás všechny srdečně zdravíKamila
P.S. Těm z Vás, kteří by rádi ochutnali něco z mexické kuchyně a bydlí v Praze nebo poblíž, vřele doporučuji restauraci „Little Mexico“, která se nachází na Žižkově hned u tramvajové zastávky Lipanská. Je to nejautentičtější podnik s mexickými pokrmy v Praze; vaří a obsluhují tam Mexičané. Obslouží vás číšník u stolu, ovšem interiér je skromný (vyzdobený v mexických národních barvách), žádný honosný přepych a právě v tom se podobá 99 % míst v Mexiku, kam se dá zajít na jídlo. I cenově to vyjde dost dobře, a určitě si nezapomeňte objednat agua de horchata! Gastronomický Speciál – Plná Verze ke stažení
