Petra se pokoušela o výrobu domácí marmelády a vyzkoušela si, že nechat si doručit balík z domova, není tak snadné.
Mohla bych vám zkráceně povědět, jak se asi vyrábí marmeláda za dob našich babiček, ale to byste přišli o dlouhý příběh plný zajímavých informací. A kdeže ten příběh začíná? Och, ano … … bylo nebylo. Před měsícem jsem vyrobila marmeládu z papáji a z želírovacího cukru od dobrovolníků z Německa. Dnes jsem vstala, že bude můj volný den, ale při snídani se ukázalo, že máme čtyři papáji (velikosti melounu) a dvě z nich jsou v pokročilém stavu (nahnilém). A všichni se na mě obrátili, zda mohu vyrobit marmeládu znovu. A moje odpověď je překvapila: “Ne. Nemáme želírovací cukr.” Ptala jsem se ve městě i na internetu a nejsem si jistá, že něco takového v Ghaně existuje. Naštěstí jsem si o něj před měsícem řekla a sestra Leňa mi jej v balíčku poslala.MEZIZÁPLETKA: Příběh balíčku Za poslání balíčku na České poště zaplatíte okolo 600 Kč. Po čtrnácti dnech mi ostatní dobrovolníci řekli, že mám na poště balíček (dle zkušeností ostatních zásilky přichází po měsíci a déle!!!). Vyrazila jsem na poštu s klíčkem od P. O. Boxu a kopií pasu a noncitizen card a 200 GHC (Ganacídý = asi 1000 Kč), které musíte zaplatit za převzetí. Pokud máte nápad zaslat mi balíček, nedělejte to. Jeden dobrovolník též dostal balíček a po nakouknutí do obsahu (plný jídla) jej odmítl. Za tu cenu to jídlo nestojí. Po běhání mezi jednotlivými okýnky mi jedna paní potvrdila, že balíček tu opravdu je, ukázala mi ho a řekla, abych počkala na paní vydávající balíčky (celní kontrola). Zkráceně – čekala jsem tři hodiny a poté s bolestí hlavy odešla, že přijdu za dva dny. Za dva dny jsem přišla a bylo mi sděleno, že minule po mém odchodu přišla. Paní zde byla i včera, ale dnes tu není, ať přijdu v pondělí. V pondělí jsem balíček po cca dvou hodinách papírování dostala (hurá!!!).
Zpět k příběhu – sedím ve čtvrtek v kuchyni a vím, že marmeládu bez želírovacího cukru neudělám. A pak se vzadu v mysli objevila otázka, zda to opravdu nejde. A jak to dělali asi dřív? Sedla jsem k internetu a našla tento recept na vytvoření pektinu. Rozkrájela papáji, rozmixovala a povařila. Šla posbírat pomeranče a citrony pod stromy, umyla, oškrabala, vytvořila džus, odstranila dužinu, nakrájela na kostičky, nechala odpočívat a povařila. A nyní čekám na výsledek. Asi bych se do toho pokusu nepustila bez úspěchu při pečení svatomartinských rohlíčků (zmizely za půl dne) a banánové buchty. Bratr Christian omylem rozmačkal asi 20 banánů a navrhl, ať z toho něco vytvořím. Rozmixovala jsem je, přidala vejce a mouku a upekla. A dostala jsem pochvalu i za ni. Takže učený z nebe nespadl a i já se zlepšuji. Práce v kuchyni je o nadšení a nápadech. Později jsem uvařila čočku, bramboráky z yamu, bábovku (první se nepovedla, druhá byla dobrá) atd. Je to vždycky pokus s nejistým výsledkem. Teď se chystáme péct cukroví a já mám nadšení do pečení vánočky. Můj pokus výroby pektinu se nepovedl. Nevím, co jsem udělala špatně, ale nefungovalo mi to. Pokud máte kladné zkušenosti s něčím takovým nebo úžasnou babičku, která toto tajemství ví, prosím, podělte se s touto vědomostí s mou maličkostí. Povařenou papáji jsem ale nevyhodila, ale podělila se s dobrovolníky a kluky v Boy´s Home. Vaření v českých podmínkách je v dnešních dobách daleko snazší než dřív. Skláním se před schopnostmi dřívějších lidí a jsem ráda za vlastní zkušenost. Až budu v Česku procházet obchodem, chci si vzpomenout na to, že žijeme v době vymožeností. Ale pokud bych měla něco vytvořit sama, vím, že toho moc neumím. Petra Šmardová
