Již první chvíle mě začaly přesvědčovat, že se v mém „novém domově“ budu cítit opravdu skoro jako doma. A to především kvůli lidem, kteří tento adoptivní domov tvoří.

Prvotní obava z neznáma se pomalu ale jistě začala rozpouštět, hned když jsem do jihoindického města Hospet přijela a seznámila se s lidmi z místní Don Bosco komunity. Komunitu tvoří šest otců (kněží) a dva bratři, kteří jsou v procesu přípravy na kněžství. 

Otcové a bratři

Jako první jsem se setkala s otcem rektorem, který mě vyzvedl na autobusovém nádraží se srdečným úsměvem na tváři. Od počátku z něj vyzařoval pokoj a jeho dobrá nálada. Otec rektor má na starosti chod celé komunity, takže je takovým ředitelem Don Bosco Hospet. 

Dalším salesiánem je otec John, který je místním administrátorem. Ten má na starost všechno papírovaní a finance. Obstarává nákupy všeho potřebného, tj. potraviny, oblečení pro chlapce, čistící prostředky, prostě vše, co potřebuje klasická domácnost.

Také je zde otec Praveen, který je ředitelem místní Don Bosco základní školy. 

Otec John Peter má na starosti sociální centrum, přičemž jedním z programů je podpora žen v jejich finanční nezávislosti. Učí je, jak s penězi nakládat a jak šetřit. 

Ředitelem technické akademie je otec Arun. V akademii probíhají tříměsíční kurzy, které připravují mladé kluky i holky na zaměstnání, a to převážně v oblasti počítačů nebo krejčovství. Po dokončení kurzu je jim nabídnuto pracovní místo podle jejich schopností. 

Otec Pius je nejstarším článkem komunity, předává mladším svá moudra a zkušenosti. 

Dále je zde bratr Lijo, který dopoledne chodí na vysokou školu a odpoledne se věnuje klukům z hostelu. Bratr George zde vykonává svou roční praxi, takže jeho primární činností je věnovat se chlapcům.

Každý člen komunity má zde své místo; každý je důležitý a potřebný. Všichni otcové a bratři jsou velmi pracovití, a také ochotní, laskaví a hodní. Jsem ráda, že můžu rok života strávit s lidmi, kteří mi mohou být inspirací a také povzbuzením.

dobrovolnice Kateřina (ed. Sadba)