Dva měsíce dovolené v Bulharsku jsou za mnou. Mimo chytání bronzu a melanomů na pláži v Burgasu, nabírám kila v naší komunitní lednici a sjíždím bulharské kriminálky. Když už musím projevit nějakou aktivitu, aby to vypadalo, že tu něco dělám a nemusel platit pokutu Sadbě, jdu si udělat pár selfíček s místními Romy. Nejobtížnější činnost opět přichází teď, napsat tento dopis. Dám si proto panáka rakye na posilněnou a jdu na to.

To, co píši v úvodu je vlastně pravda, ale ne tak úplně celá. Přeci jenom se toho tady děje trošku víc. Pokusím se tedy trochu popsat svůj život tady ve Staré Zagoře.

Můj den obvykle začíná ranním rozjímáním s komunitou a dále pokračuje ranními chválami a mší svatou. I když vstávám dřív, než bych musel, snažím se dodržovat tento zvyk. Musím říct, že mi to prostě pomáhá. Po společné snídani obvykle musím trošku uklidit svůj pokojík a koupelnu. Někdy si musím také vyprat prádlo, vynést koš nebo si vyčistit zuby. Naneštěstí, nebo v tomto případě naštěstí, tu se mnou není maminka, a tak tuto činnost nikdo za mě nedělá.

Třikrát do týdne mívám dopoledne lekce bulharštiny. Společně s Františkem Blahou, salesiánem, který je tu podobný čas jako já, se po tento čas snažíme naučit hovořit jazykem místních domorodců. František je vždy vzorně připraven a já jsem rád, že naši paní učitelku Rosi pozdravím dobré ráno, a ne dobrý večer.

Po obědě a krátkém odpočinku je středisko mládeže otevřené pro děti. V úterky obvykle mívám pro 2 až 4 děti společně s bratry salesiány hudební kroužek. Za dobrý výsledek považujeme, pokud na kytaře zbylo šest strun a na klavíru všechny klávesy. Vynikající výsledek je, pokud na kytaře zahráli akord e moll a rozpoznali rozdíl mezi klavírem a bicími.

Ve středu a pátek vedeme pro starší kluky společně s Gopem, bulharským dobrovolníkem, fotbalové tréninky. Přesněji Gope vede. Se svými fotbalovými schopnostmi mám spíše roli psychické podpory kluků. Díky mně se snad kluci aspoň nemusí stydět, že jim občas nejde hned vše napoprvé.

Čtvrteční odpoledne bývá vyhrazeno katechezi a mši svaté. Každý den je také čas na volné hry. U kluků, se kterými obvykle bývám, je synonymum pro slovo hra fotbal, a proto je popis této části dne celkem jednoduchý.

Vše se netočí jen kolem fotbalu, ale také kolem jídla. Po vždy chutné večeři, kterou si naneštěstí musím sám ohřát v mikrovlnce, už následuje jen večerní modlitba a jde se spát.

Mezi činnosti, které jsem popsal, se vejde samozřejmě to, co je napsáno v úvodu a spousta dalšího, ale to už bych byl moc otevřený, něco musím napsat do dalších článků a tajemství je taky supr věc.

Dobrovolník Antonín (SADBA, edit.)