SLÁVKA SYCHROVÁ
Pomalu se začínám vzpamatovávat z prvních dnů mého „válčení“ na Balkáně.- Už vím, že když někdo vrtí hlavou, může to znamenat, jak souhlas, tak nesouhlas.
- Už se nedivím, když mi děti každou chvíli říkají „mrdaj se“, protože vím, že se chtějí jen projít.
- Už jsem si zvykla, že si všichni tykají, dveře v rychlíku se nemusí zavírat a na dálnici není problém zastavit a otevřít prudce dveře od auta.
- Už také vím, že vnitrostátní jízdenka pro dva může být i metr dlouhá a označuje se po nástupu do vlaku propíchnutím tužky.
HONZA VRBA
- Začínám si všímat odlišností např. kopečková zmrzlina se neprodává na kopečky ale na gramy.
- Dveře ve vlacích se nechávají otevřené (což je dobré případě, že jedete rychlíkem a potřebujete jen do nějaké dědiny)
- Všichni kývají hlavou obráceně – kromě mě – a nemůžu si na to zvyknout.
- Ale hlavně – parky jsou o víkendu plné lidí. Děti jezdí na kole, manželé se prochází s kočárky a dědové hrají šachy v altáncích. Škoda že takové parky u nás (v Neratovicích) nemáme.