Jsme tady! Sen se stal skutečností a po téměř roční přípravě jsme spolu s Honzou dorazili do Nairobi, kde budeme působit jako dobrovolníci ve středisku Bosco Boys Kuwinda.

Nairobi – ani horko ani zima

Keňa je země ve východní Africe, velikostí srovnatelná třeba s Francií. Přestože leží na rovníku, v některých oblastech bývá dost zima kvůli vysoké nadmořské výšce. Hlavní město Nairobi, kde se nachází naše středisko, leží 1 700 metrů nad mořem. Teplota se tu celoročně pohybuje mezi 15 a 30 stupni, takže je tu příjemně, ani horko, ani zima – teda aspoň pro nás. Některým místním je tu dost chladno. Možná je to i proto, že si sice vezmou bundu a čepici, ale přitom se tu chodí často buď úplně naboso, nebo jen v kroksech.

Středisko Bosco Boys

Naše středisko je poměrně velké. Je tady základní škola pro cca 300 dětí z blízkého slumu, internát asi pro třicet kluků, kteří by jinak spali na ulici, basketbalové a fotbalové hřiště, velká kaple, řemeslné dílny, farma… Kromě devítičlenné salesiánské komunity tady navíc bydlí ještě asi dvacet prenoviců (mladí muži v salesiánské formaci). K tomu učitelé, kuchaři a spousta dalších zaměstnanců… Snažím se zapamatovat aspoň některá jména. Ještě že jsou prázdniny, takže většina dětí a učitelů je teď doma – i tak je tu nových tváří najednou až dost.

Pomalu se začínám seznamovat s klukama z internátu, kteří tu tráví i prázdniny, protože nemají kam jet domů. Občas se k nim připojím, když pracují na farmě nebo hrají basketbal (i když ani jedno mi moc nejde), a snažím se s nima povídat. Je to trochu výzva, protože mezi sebou mluví jen svahilsky, čemuž zatím moc nerozumím. Ale anglicky umí všichni aspoň trochu. Hodně se zajímají o to, z jaké země jsem přijela, jak se tam žije, jakou řečí mluvíme… Někteří o Česku vůbec neslyšeli, leda díky předchozím českým a slovenským dobrovolníkům, na které kluci často s láskou vzpomínají. Jeden kluk si doteď pamatuje, jak ho před několika lety jedna dobrovolnice naučila říct: „Ako sa máš?“

Zpátky do školy

V pondělí 26. srpna se otevře škola a všechno bude jinak. Přijde spousta nových dětí, někteří starší kluci z internátu naopak odjedou na střední školu. Zatím nevím, co přesně budu mít za úkol, i když mi bylo naznačeno, že bych možná mohla učit angličtinu a výtvarku v první nebo druhé třídě. O tom už se dozvíte v některém příštím dopise.

Dobrovolnice Ema (edit. SADBA)