Pár tipů z Tanzanie, jak mít život jednodušší.

Veselka bez elektřiny?

Svatba bez hudby? Nelze! Reprodukovaná hudba bez elektřiny? No problem! Vypůjčíš generátor, dolíváš palivo a hudba duní tři dny a tři noci. A že nemůžeš spát? No problem…!  

Moskytiéra

Vynález na nobelovku! Večer jednoduše zastrkáš pod matraci a jsi dokonale chráněn před malarickými komáry, pavouky, gekony, šváby, škorpiony i případnými hady. Úžasný pocit bezpečí!

Pohodička díky termohrncům

Kvůli připravenému jídlu se není třeba stresovat. Žádné „rychle, rychle, ať to nevystydne!“. Prostě pohodička, no stress. Teplé jídlo na vás počká v termohrncích. Jak prosté. A navíc bonus! Hrnce jsou vysoce estetickou záležitostí. Třeba naše plastové růžovo-oranžové hrnce hvězdicového tvaru, zkrátka nádhera. Od srdce jsem se pobavila, když na ně jeden náš host u večeře uznale pohlédl a s veškerou upřímností vysmekl poklonu „veeery stylish! (velmi stylové!)“. A víte, co? Mně už to po pár měsících přišlo taky hezký.  

„No problem“ přístup

Znáte to, někdo za vámi přijde a oznámí vám nějakou nečekanou změnu nebo vás dokonce požádá o něco, co se vám ale vůbec nechce. I přes nevoli nakonec velesklonně přijmete změnu či prosbu, ale reptáním nebo alespoň otráveným výrazem, si neodpustíte dát najevo, že se vám to ale vůbec nelíbí a že to děláte jen ze své předobré vůle. A Tanzánci? Nic. Žádné oči v sloup, žádné reptání. Prostě jen hamna shida, no problem. Nevadí, stalo se. Pomůžeme, vyřešíme. A úsměv k tomu. Proč dělat problém někde, kde vlastně žádný být nemusí?

Mobilní peníze: M-pesa

Jedna z nejchytřejších vychytávek. Platební kartu má z venkovského lidu málokdo. Ale telefon, alespoň nějaký, má prakticky každá rodina. I stařičkým tlačítkovým mobilem se dají jednoduše, pomocí speciálních kódů (bez internetu), posílat elektronické peníze, tzv. M-pesa. A na každé vesnici se najde nějaké to M-pesa okénko, kde se dají vybrat či vložit peníze. Prostě paráda.

Host do domu, Bůh do domu

Máte konečně svůj klídeček, nikoho nečekáte a v tom někdo zvoní. No nazdar! Nastává scéna jako z Pýchy a předsudku. Rychle zamaskovat největší nepořádek a začít předstírat nějakou alespoň trochu sofistikovanou činnost. Je vám to povědomé? Tanzanci ale koncept jako svůj klid nebo soukromí nechápou. Můžete je vzbudit klidně ze spánku, i když jsou nemocní. Přijdete-li jste vítáni. Vždy. Host je radost a ne stres. Dostanete plastovou židli k posezení, když hostitel nemá, půjčí od sousedů. A když má co nabídnout, dá to nejlepší. Nepořádek ani chudoba není ostuda. Je to jednoduše realita.

Do šátku s ním!

V Tanzanii byste s kočárkem na místních komunikacích těžko uspěli. Děťátka se nosí od narození v šátku. Do práce, na pole, u vaření, všude. Je to hrozně jednoduché, žádné skládání kočáru, balení, vymýšlení a přivazování kšírama. A co víc. Místní ženy nepotřebují kurzy šátkování. Dokonce ani specializované nákladné šátky! Postačí kus kitenge, pestrobarevné africké látky. Položíte si dítě na záda (a ono kupodivu nemá tendenci z těch zad seskočit a ublížit si), přehodíte přes mimi šátek a na ramenou či na prsou zavážete na dva uzle. A je to. V sirotčinci to zvládne šestileté děcko. A dokonce i jedna nezkušená Muzungu (běloška).

Slavení od podlahy

Žádná oslava se neobejde bez tzv. items, tedy vystoupeníček. Na školách si je připravují studenti. Na svatbách hosté. V komunitách a rodinách jejich členové. Nejčastěji se zpívá, tančí nebo hraje divadlo. Mezi mé oblíbené patřily módní přehlídky a playbacková vystoupení plná emotivní gestikulace. Pravda, při svých prvních větších oslavách, kdy se mi zdálo, že umírám vedrem a hlava mi praskne díky hluku, jsem nedokázala několikahodinová představení patřičně docenit. Ale už po pár měsících jsem si celodenní oslavy náramně užívala. Ach, jaká krása!