Kupa dárku, hektolitry pití, hromady jídla, americké vánoční šlágry a umělé křečové úsměvy. I tak si někdo může představit Vánoce v Bulharsku, já jsem však rád, že jsem je mohl prožít jiným způsobem, záleží totiž na každém, jak se rozhodne, jakým způsobem je bude slavit.

Tradiční Vánoce a advent se v Bulharsku už slaví málokdy. Některé části jsem měl možnost prožít anebo se s nimi setkat. Například pravoslavný advent trvá 40 dní, je typický přísným postem. Během adventu se nejí maso ani mléčné výrobky. Štědrý den se nenazývá Štědrý, ale “Бедни” – chudý. A typická štědrovečerní večeře se skládá z několika postních skromných jídel. My v komunitě jsme však trošku divní a nepřizpůsobiví a naše “chudovečerní” večeře se skládala mimo jiné z bramborového salátu a kapra :-). Měl jsem to privilegium, že jsem mohl připravit bramborový salát, reakce na můj výtvor většinou zněly: “Zajímavé!”, “Takový salát jsem ještě nejedl.” nebo “To je materiál!” Ještě před Štědrým večerem jsme však museli podarovat naše děti. Děda Koleda rozdával balíčky s drobnostmi nejprve v Kalitinovu, v malé vesnici za Starou Zagorou a poté i ve Staré Zagoře. I když děti dostaly jen drobnosti, byly z dárků velmi nadšené. Rozdávání bylo doplněno programem plným písní, tanců a v našem centru dokonce vystoupením kouzelníka, našeho bývalého animátora. Bylo krásné pozorovat bezprostřední reakce, radost a údivy dětí nad jednotlivými triky. Nejvzornější děti ze střediska poté dostaly za odměnu lístky do kina na 3D film.   Poslední dva dny v prosinci jsme se salesiánem Petrem Kalasem strávili na cestě do Kazanlaku ze Staré Zagory a měli jsme tak možnost na chvíli uniknout z každodenních starostí ve středisku. Vedle zkušeného outdoorového experta, absolventa několika horolezeckých a všemožných kurzů, jsem si připadal jak děcko, které právě vyhodili z paneláku. Ale co už, nezmrzl jsem, tak co ;-). Dobrovolník Antonín (SADBA edit.)