Pár dní po prvním neúspěšném pokusu dopravit zásobník na vodu do Araimiri se vydáváme pokoušet štěstí znovu. Tentokráte vyrážíme s informací, že zásobník už čeká v Keremě.

V plánu je dopravit 9000 l zásobník na pobřeží, tam ho naložit na malou loď, přeplavit asi kilometrový záliv, naložit zásobník na malý náklaďák a cestovat ku Araimiri, kde dlouhá pouť tohoto zásobníků skončí.

Přestože na Papui většina věcí nejde podle plánu, dneska se zadařilo. Už když jsme se blížili ke Keremě mohli jsme zdálky vidět pohybující se zásobník po pláži. Trochu to připomínalo obraz obřího mrtvého brouka, kterého se pokouší skupina mravenců dopravit do mraveniště.

Suneme zásobník po pláži a posledních pár metrů brodíme v nánosu bahna sahajícího až po kolena. Když je náklad naložen, všichni si oddechnou. Teď už jen přeplavit záliv a nejhorší máme za sebou. Řidič dingy, jak tu přezdívají místní lodi, stojící vzadu u motoru pro naložený zásobník nevidí, a tak je odkázán na instrukce kluků “vopálených” sedících ve špičce lodi. Cesta je naštěstí dost přímá a není třeba složitých manévrů. Vše pozoruji z lodi plující paralelně s naším nákladem.

Příď lodi se boří do písku na druhém břehu. Přenášíme zásobník na náš malý náklaďák a vydáváme se na bahnitou cestu do Araimiri. Asi za hodinu jsme na místě.

Zásobník tu poslouží u dívčího internátu na sběr dešťové vody, která slouží též jako voda pitná. Podaří se tak prodloužit zvládnutelné období bez deště o několik dní.

Zásobník byl pořízen z peněz vybraných na Farně skautském benefičním plese. Velký dík patří organizátorům plesu a všem, kdo se podíleli na jeho přípravě. Děkuji i vám, kdož jste tuto akci podpořili svou přítomností. Z vaší štědrosti teď bude těžit na osmdesát studentek střední školy zde v Araimiri.