Dobrovolnice Stáňa píše o slavení, výletech i “běžných” úkolech dobrovolníka v Indii

Pořád se něco děje! Přijela nám armáda z  Kadapa. Asi 70 kluků jako bonus navíc. Bála jsem se, jak to zvládnu, protože otcové a bratři odjeli na krátkou dovolenou, ale přijela plně ukázněná na slovo poslouchající armáda. Což jsem opravdu kulila oči. Dokonce si i sami vařili a nebyl s nimi žádný problém. Přijeli se podívat na Hampi, jako každá návštěva. Večer přišli utahaní, jak se nachodili po rozsáhlém komplexu hinduistických chrámů. Den žen Jsem oslavila, jak opravdová žena. Vstala jsem ve 4:00 a krájela zeleninu s klukama, pro tisíce se musí začít vařit brzo ráno. Vařilo se ve velkých hrncích na ohni. V deset hodin jsme šli procesím přes město. Nádherná hra barevných sárí. Oběd byl jak v jednom kole, kluci jen běhali s prázdnými nádobami. Umývala jsem nádobí, a bylo to jak nekončící příběh, ještěže talíře byly papírové a příbory nepoužívají:-) Holy, holy , holy! Skoro jak naše hody. Velká oslava, kdy se tančí a slaví. Hindové se nezmažou, ale zbarví se barvami. Takže po velké barevné bitvě na hřišti následovaly malé až do večera Bandita má narozeniny (bratr Banti)! Oslava narozenin začala tvorbou rýžového pole, která skočila bitvou s blátem. Pak jsme si zahráli se všemi bratry fotbal a večer následovalo tancování, zpívání, předávání dárků – sárí a přání od dětí. Pro velké zklamání bratra, v sárí byl zabalený dárek- batoh a sárí bylo jen obal. Jeden den na výletě. Domluvila jsem se s mladou učitelkou ze Snehalay, kde učím angličtinu děti, co předtím pracovaly, že navštívím její rodnou vesnici, která se nachází z druhé strany od komplexu chrámů-Hampi, nazývají to Kiškinda. Jeli jsme autobusy a cesta byla příjemná. Sice to není daleko, autobusem to však chvíli trvá. V dubnu začali klukům z hostelu prázdniny a mě přibyla k hodinám angličtiny ještě starost o zvířata (emu, králiky a psi), jako bonus zalévání zahrady.

Velikonoce

Jsem prožila jak u nás, akorát na zelený čtvrtek jsem měla na starosti 20dětiček v kostele, Velký pátek jsem zažila v Laverně – klášteře klaristek, kde byli na návštěvě moc hezcí bratři františkáni. Na Bílou sobotu v kostele hřmělo a lítaly blesky z reproduktorů. V neděli pro změnu v kostele skoro nikdo nebyl, tak jsem po cestě zpět nakoupila cukroví, abychom tu neděli Zmrtvýchvstání oslavili. Pondělí Velikonoční jsem se studenty zdobila vajíčka a pletla pomlázky, sice jsem tu neviděla vrbu, ale listí z kokosové palmy byla náhrada.

Teď nás čeká jak loučení s bratry, tak i se všemi dětmi a začne nám nový školní rok.

Dopis ke stažení zde