Ve svém šestém a pravděpodobně posledním dopise z indického Hospetu nám Martina Švehláková s humorem sobě vlastním vylíčí, jak probíhá v Indii školní výlet na koupaliště, či jak se loví upláchlý dětský svěřenec. Příjemné čtení!

Namaskaara,

zdravím Vás se svým šestým a velmi pravděpodobně posledním indickým dopisem. Příští týden za mnou přijede na návštěvu má drahá sestra a přesně za 14 dní spolu odjíždíme z Hospetu do Dillí a odsud pak 13. 6. domů. Děti se baví vymýšlením nejrůznějších katastrofických scénářů o tom, co se stane s mým letadlem (od stáda divokých koní, po našeho stokilového bratra na palubě letadla), všechny končící mým šťastným přistáním s padákem zpět ve středisku.

Jednoznačně nejlepší událostí od posledního dopisu bylo, že se podařilo zorganizovat jednodenní výlet pro děti. Zde bych chtěla vyjádřit obrovský dík všem nejúžasnějším lidičkám, kteří mi v průběhu roku poslali peníze (ať už přímo mně nebo na můj účet u SADBY). Díky nim se podařilo pokrýt nejen moji letenku, nejrůznější výtvarné a jiné věci pro děti, ale taky právě onen výlet. Jelo se do akvaparku (respektive koupaliště s pár skluzavkami) a poté ještě do jednoho parku (něco mezi zoologickou a botanickou zahradou s fontánkami). Děti se za výlet se modlily už tak 2 měsíce dopředu, celý den mi sdělovaly, jak jsou šťastné a ještě týden poté pořád opakovaly, že všem mým kamarádům „tumba thanks“ (= obrovský dík)!!!!!!!!!!!!

Nezapomenutelná příhoda byla, když mi jednou děti oznámily, že „hosa“ uteklo. „Hosa“ znamená nové a vzhledem k tomu, že jsme zrovna měli ve středisku také 3 nové psy, automaticky jsem myslela, že je řeč o nich. Tudíž jsem se až tolik neznepokojovala a ztratila drahocenné minuty, než se vyjasnilo, že se jedná o nové dítě. Nakonec jsem ji dohonila na kole pořádný kus od střediska. Holčička však hystericky řvala, snažila se mi vytrhnout a velmi rychle se kolem nás shromáždilo obrovské publikum lidí. Připadala jsem si jako šílený bílý únosce nebohých indických dětí. Nakonec se však přece podařilo holčičku uklidnit, a já ji úspěšně dovezla zpět do střediska.

Takže brzy na viděnou. Už se na Vás všechny samozřejmě moc těším, ačkoliv bych si to tu beze všeho ještě o nějaký ten měsíc dva, rok… prodloužila. 

Mějte se krásně.

Martina