Pamatuju si, že vždycky, když jsme s bráchou hrozně chtěli právě toho dinosaura, auto na dálkové ovládání, karty pokemonů, káči bey blade, autíčka hotwheels a další gormity, kuličkovky, kapslíkovky a tohle a tamto, tak mi děda říkal: “My jsme si jako malí dělali autíčka z polínek a holky je oblékaly do šatiček a taky nám to stačilo.”
Nikdy by mě nenapadlo, že zažiju hračky mého dědy, i když v trochu jiné formě.
Jejich hračky jsou právě autíčka z pet lahví. Káči z víček a špejlí, náramky z obalů od sušenek, víčka od kyblíků přidělaný na klacku tak, že s nimi jezdí po zemi nebo prostě jenom nějaká stará pneumatika. S tím je přece taky spousta srandy.
A jen malý tip od našich černoušků: Kousek staré duše od kola může lehce posloužit třeba jako žvýkačka (a navíc nikdy neztratí chuť).
