V půlce května začal druhý trimestr školního roku. My s Majdou znovu otevřely školku, Pája se naplno pustil do učení na zemědělské škole. S novým trimestrem přišlo i nové roční období – studené a suché. Příroda pomalu hnědne, přes den bývá “jenom” 25 stupňů a v noci a nad ránem zažíváme dokonce i pocit chladu. Do znovu otevřené školky přichází několik dětí v čepicích a v rukavicích, nám je ale pořád dobře v kraťasech.

S chladným obdobím přichází i různá onemocnění, virózy a zvyšuje se šance nákazy malárií. Děti kašlou, prskají a utírají nudle do rukávů. Přestože se snažíme všem bacilům vyhnout, nedaří se. Jakmile se skloním k dětem u stolečku, okamžitě schytávám prskance přímo do obličeje. Po pěti dnech ve školce odpadává Majda s bolestí v krku, horečkami a zimnicí. Přestože jí vyšel negativní test, na klinice to odborně zhodnotili jako malárii. Dostává prášky.

Za pár dní se stejné příznaky objevují i u mě. Test na malárii opět negativní, zato covid test ukazuje čárky dvě. Mám nakázanou dvoutýdenní karanténu, ovšem mé jméno, místo karantény nebo seznam osob, se kterými jsem se setkala, nikoho nezajímá. Pája se zodpovědně odsouvá do vedlejšího pokoje. Majdě vychází test negativní, přestože má stejné příznaky. I když to nevypadá ani na původně diagnostikovanou malárii, prášky jí zabírají a za pár dní se vrací do školky.

Prvních pár dní ležím v horečkách a dopuji se všemi předepsanými léky a vitamíny. Léčbu doplňuji o čaj z místního zázraku, který mi donesli z vesnice – listy Moringy. Po týdnu mi vychází negativní test, a tak se těším, že už nebudu muset být sama v pokoji. Ale kdepak. Jakmile se udělá dobře mně, přichází bolest v krku na Páju. Další den už leží s teplotou. Covid negativní. Příznaky stejné. Jsme z toho všichni zmatení. Tak co jsme to teda chytili?

Odpovědi nenacházíme, a tak jsme prostě rádi, že je to za námi. Posíleni všelijakými vitamíny a zázračnými místními rostlinkami se znovu vydáváme pochytat další prskance. Snad to tentokrát ustojíme.