Na konci ledna začíná v indickém Ásámu nový školní rok a s ním na Kubu čeká i návrat mezi kupu usměvavých dětských tváří.

Díky finančnímu příspěvku jednoho salesiánského kněze z domova jsme s dětmi vyrazili na piknik k národnímu parku Kaziranga a pouhý pohled na přijíždějící autobus vyvolal mezi dětmi bezmezné nadšení. Spatřili jsme slony, srnky – tady celkem rarita! – a v dálce zahlédli dokonce jednoho nosorožce, symbol Ásámu. Neméně důležitou části výletu byl velice chutný oběd, který zde každý ocení. Dva dny nato jsme pěšky vyrazili na čajově herní dýchánek do jedné nedaleké vesničky a člověk by nevěřil, jak se i takový jednoduchý výlet může všem líbit. Děti si bohužel svou roztomilost nepřenáší do školních lavic, kde mě jejich neukázněnost dokáže pěkně vytočit. Někteří už ode mě dostali na zadek, že si to až tak neberou a často se tomu i smějí, je věc druhá. Do druhé třídy si navíc do výuky nosím rákosku, kterou však zatím pouze mlátím do stolu nebo s ní šermuji ve vzduchu, což však na 70 živelných dětí ne vždycky stačí… Naštěstí vyučuji pouze 1 až 3 hodiny denně, které většinou nějak ustojím, a to více se snažím soustředit většinu sil na ostatní aktivity. Před dvěma týdny jsme ve škole slavili sportovní dny. Na programu byla spousta pěkných her – většinu z nich známe! – jako např. skákání v pytli, běhání, pomalý cyklistický závod (vyhrává ten poslední), závod se lžičkou v ústech, na jejímž dně poskakuje neposedná kulička, kohoutí zápasy, apod. Samozřejmostí bylo počáteční pochodování, slavnostní vztyčení vlajky a salutování pozvaným hostům… Pustil jsem se do jednoho z místních kmenových jazyků a neskutečně mě to k dětem přiblížilo. Opravdu to otvírá srdce. Byl jsem hlupák, že jsem nezačal dříve. Na druhou stranu jsem tak více pocítil místní různorodost, protože všichni tento jazyk neovládají a na moje otázky mi pak odpoví hindsky… A taky se snažím si zapamatovat co nejvíce jmen. Kvůli lenosti jsem a pýše jsem to dříve trochu zanedbával, tak se to teď pokouším napravit. Pro zajímavost pár indických jmen: Rahul, Sohadep, Parosika Ardžun, Udžol, Radžip Ankur, Porobi, Mandžit, Ankita, Komol, Bišel, Asrita, Rohit, Malovika, … Sto metrů za naší farností už dva roky roste nemalé, ambiciózní dílo – Salesiánská College (nabízející vysokoškolské bakalářské kurzy). Pomalu nabírá jasných rysů a mám za to, že za pár let bude místní doménou. Jsem strašně moc rád, že tu jsem. Obohacení, zkušenosti a vnitřní naplnění jsou nesmírné. Dětem se snažím darovat svůj čas, úsměv a lásku, ale zároveň si to teď více hlídám, abych to nepřehnal a úplně se nezničil. Při vyučování se občas naštvu, dám někomu na zadek, emoce však po chvílí vyprchají a už se zase snažím šířit optimistickou náladu. Jsem vděčný a šťastný, že tady můžu být, a těším se na to, co mě ještě čeká. Zdravím do Čech! Jakub Honěk

Galerie