Pracovní týden má jasný cíl – třikrát týdně do škol s lekcemi pro třídy, herní kluby v obědových pauzách, jednou týdně spolčo pro mládež a zbytek času je třeba plánovat a připravovat dopředu. Mariánce pomalu končí druhý měsíc dobrovolnické služby v deštivém Skotsku.

Moji milí dobrodinci, Nemohu tomu uvěřit, že už je konec října a budu mít za sebou dva měsíce dobrovolné služby. Mám tolik zážitků, že ani nevím, kde začít. Píši si deník z každého dne a popsané stránky v zápisníku kvapem přibývají. Práce ve školách se od začátku září pěkně „usadila“ a už vím, na co se mohu pokaždé těšit. Do škol jezdíme v pondělí, ve středu a ve čtvrtek. Jednotlivé školy se od sebe liší – množstvím žáků i jejich sociálním složením. Programy se tedy přizpůsobují jejich potřebám. Jak to tedy probíhá? Když do školy přijedeme, nachystáme prostor pro to, co budeme dělat. Většinou tím prostorem je oratoř = ve školách jde o jejich školní kapli (je hezké, že Don Bosko při své práci s mladými také využíval oratoř). narozeninový výlet do Greenocku Do oratoře za námi potom každou vyučovací hodinu (50 min) přijde jedna třída, které se nejprve představíme a společně si zahrajeme nějakou rychlou a dynamickou hru. Potom už následuje konkrétní aktivita, která má mladým lidem dát prostor pro zamyšlení nad modlitbou, jejich vlastními talenty a dary, nebo třeba nad tím, za co můžeme být vděční a čím jsme byli obdarováni. To vše se děje pomocí navození klidné atmosféry a posléze vytvořením něčeho hmatatelného, což si potom mohou odnést domů. Je to např. vlaječka, kde si každý napíše nebo nakreslí to, za co děkuje a co mu působí radost. Nebo také barevné srdce znázorňující jedinečnost každého z nich. Takových lekcí máme během dne 4 až 5. Ve třídě je průměrně 30 žáků (studentů), tzn. že se během jednoho dne setkáme až se 150 studenty. Když to takto napíšu, přijde mi to fascinující. Ve dvou školách jsme potom během obědové pauzy pro mladé lidi k dispozici a nabízíme jim možnost si s námi zahrát nějakou stolní nebo karetní hru. Je to takový herní klub. Mohou se odreagovat a většinou se u toho hodně nasmějeme. Mám velkou radost, když se ti samí mladí lidé po týdnu opět vrací. Je to známka toho, že jim s námi bylo dobře. A to je super. Na pondělní večery připravujeme program do Youth Hub = to je takové mládežnické společenství pro mládež od 11 do 16 let. Začínáme většinou nějakým sranda tanečkem nebo hrou. Připravený program se snažíme spojovat s tématy, která souznějí s encyklikou Laudato si (aneb O péči o společný domov) od Papeže Františka. Důvodem je, že v nejbližších dnech proběhne v Glasgow Konference OSN o změně klimatu – COP 26. Ať už ve škole nebo i ve spolču si role v rámci komunity vždycky rozdělujeme podle toho, na co si troufneme, co bychom rádi vyzkoušeli a s ohledem na to, co je potřeba. Já s angličtinou (zejména mluvenou) stále ještě bojuji a není to pro mě vždycky jednoduché. Ale dostávám pochvaly, že se to lepší, což mě samozřejmě těší. Všichni jsou trpěliví a podporují mě, co to jde! Už jsem si troufla jednu z aktivit s pomocí sestry Bernie spolulektorovat a už jsem párkrát vysvětlovala nějakou hru, která ostatní zjevně bavila. To bylo povzbuzující! Jak jsem psala, tři dny máme práci ve školách. Ty zbylé dva dny zůstáváme obvykle v domě, kde plánujeme a připravujeme věci na další dny do školy. Často musíme nastříhat dostatečné množství šablon, které potřebuje každý student na naši lekci. Jindy musíme vymyslet a nachystat něco úplně nového tak, aby to nebyla nuda a aby to vedlo k vytyčenému cíli. Je super, že každý můžeme přijít s nápadem a společně potom hledáme, co bude nejlepší. S ostatními členy naší komunity se samozřejmě dělíme i o další povinnosti. Máme rozepsané služby na vaření. Posledně jsem vařila „čínu“ z kuřecího s rýží, což sklidilo úspěch. Dělíme se taky o služby při vedení ranní a večerní modlitby a nechybí ani rozdělení úklidu a péče o naši domácnost. Někdy soužití tolika dospělých, z nichž každý má své zvyky a návyky, není vůbec jednoduché. Ale myslím, že každý se snaží, aby všechno fungovalo. Nejraději mám, když se podaří nějaké nedorozumění převrátit v legraci, takže se tomu můžeme společně zasmát. A to my se smějeme, to mi věřte! Před několika dny jsem tu oslavila narozeniny. Bylo to zvláštní nebýt doma s rodinou a přáteli. Ale v komunitě mi udělali hezkou oslavu. Narozeninovou písničku Happy Birthday jsem ten den slyšela asi dvacetkrát, dostala jsem dárek v podobě dvou hrnků, protože mám ráda čaj, a společně jsme s komunitou vyrazili na výlet do Greenocku, což je přístavní městečko. Sice poprchávalo, což je tu normální, ale bylo tam krásně. Moc jsem si ten den užila. oslava narozek Týden byly ve Skotsku podzimní prázdniny a tak nás sestra Bernie vzala na komunitní výlet do Liverpoolu za účelem návštěvy místní komunity Salesiánek, které už nejsou žádné mladice – nejstarší sestře Anne je 92 let. Setkání bylo oboustranně obohacující, protože sestry měly radost, že v domě mají mladé lidi a já jsem byla unešená z toho, jak jsou sestry veselé a mají o nás zájem, a jak o nás pečují. Jejich salesiánská mysl je udržuje v kondici a neustále je táhne k mladým. Bylo to inspirující. V Liverpoolu jsme zůstali tři noci. Jeden den jsme využili překrásného slunečného počasí a procházeli jsme se po pobřeží a po pláži. Představte si, že místní moře se od břehu vlivem přílivu a odlivu vzdálí asi půl kilometru. Viděla jsem tam i východ a západ slunce. Nádhera! Druhý den jsme prošli centrum, navštívili muzea, která jsou tady v Liverpoolu i v Glasgow zdarma. V nich by člověk mohl zůstat celý den. No a taky jsme se vyfotili u sochy skupiny Beatles a byli se podívat v klubu, kde začínali hrát. Málo kdy se tu stane, že by bylo celý den hezky. Deštivé a zamračené dny jsou tu běžné. Prostě skotské počasí. Nezvykám si na to úplně lehce. Když však vysvitne sluníčko a osvítí ty krásně zbarvené stromy, pohladí to po duši. Podzim je tu v plném proudu… Děkuji moc za podporu a za to, že na mě myslíte. Vězte, že myslím na každého z vás! Mějte se krásně! Vaše Mariánka