Co dělá Jorge celý týden? Je toho hodně, přesto si ale najde čas na osobní rozhovory a sdílení.
Minulý víkend se salesiánští dobrovolníci v Angole sešli na misii ve městě Huambo. Když jsme přijeli, děti byly hodně stydlivé a skoro s námi nekomunikovaly. Když jsme odpoledne končily, ty samé děti nás donutily, abychom jako vyhnanci počkali na kostelní věži na kněze, protože si nechtěly přestat hrát a jít domů. S pomocí místního katecheta se nám nakonec podařilo uniknout. Sundal z auta děti, které se nám na něho navěšely, aby mohly odjet s námi. Všichni dobrovolníci přežili ve zdraví… napadla mě zase jedna myšlenka: je nádherné, kolik se skrývá radosti v jednoduchém žití.Odvaha zeptat se, odvaha odpovídat
Tento víkend ve mně jeden „malý dospělý“ vzbudil odvahu zeptat se a sdílet některé otázky ohledně sexuality. V krátkém, ale hlubokém rozhovoru jsem zjistil, že rozhodně netrpí nedostatkem informací. Děti si jsou vědomy sexuálně přenosných chorob, s nimi spojených rizik a znají některé antikoncepční metody. Nicméně mi nepřišlo, že by vědomosti byly úplné. Chyběla znalost celku, a chybí někdo, kdo by jim vysvětlil, jak do sexuality zapadá láska a jak ji objevovat. Nenuceně a s respektem jsem se tedy snažil něco z toho v jedné drobné konverzaci předat. Jsem si vědom zodpovědnosti, která plyne z rozmluvy na tak náročné a intimní téma. Když jsem přijel domů, cítil jsem potřebu zjistit víc. Nakonec jsem našel článek, který potvrdil můj názor slovy sexuoložky a psycholožky Any Carvalheir: „Je nutné, abychom se vzdělávali v lásce, náklonnosti, ve schopnosti budovat vztahy založené na spoluúčasti a sdílení a na lidských hodnotách, které budou vzdálené od pouhého „už není panna“. Bez pochyby je to práce, která začíná doma, kde se hodně takových konverzací odehrává. Spíše než „promluvy o sexu“ je třeba, aby adolescenti viděli v každodenním životě rodiny, jak by měl vypadat vztah k tělu, intimitě, respektu a s tím spojené prožívání.“ Jako motto jsem si pro toto téma vybral další část článku: „Je potřeba jít ve vztazích s mladými lidmi hlouběji a dávat podněty k důležité reflexi, avšak bez negativistického a odmítajícího přístupu. S mladými lidmi je většinou zacházeno jako s nerozumnými, ale je k nim potřeba přistupovat s vědomím, že jsou schopni úžasného chápání a sebereflexe. Odsuzující a trestající přístup je nutné vynechat.“ Dnešek měl speciální příchuť… Chutnal jako by tu bylo více hudby, Chutnal jako tanec, Chutnal jako zvláštní loučení, Chutnal jako LETNÍ PRÁZDNINY.Prázdniny
Dneska jedou někteří moji malí na prázdniny. Na konci celoroční práce byl čas odměnit zásluhy a poslat je odpočívat 😉 Byl to taky moment, kdy se po 14 letech práce na škole loučila sestra Eva, která se vrací do Brazílie. Hrozně se jí líbila všechna vystoupení, tance a písničky připravené speciálně pro ni! Být součástí takové párty ve mně vyvolává pocit, že jsem tu taky byl celý rok! Užijte si prázdniny!Týdenní rozvrh
Rutina… Po dvou měsících jsem si už natolik jistý svým týdenním rozvrhem, že na tuto otázku už můžu začít odpovídat, ti zvědavější už se totiž ptali… I přesto, že rutina není zrovna koncept, který by tady nějak zvlášť zapadal, zdá se mi, že já už jsem nějaký rytmus našel. Obvykle vstáváme brzo, protože je toho hodně na práci. Salesiánská mise v Lixeiře má farnost s 13 komunitami, 8 školami s celkem 7000 studenty, také zdravotnické centrum a projekt, který bojuje proti zvyšujícím se počtům dětí, které žijí na ulici. Pro tyto děti existují 3 domovy. 13x⛪ + 8x?? + 3x?? = Lixeira. Dopoledne pracuji ve škole v rámci projektů Kamba Dyami a Pro-Futuro. Oba tyto projekty se snaží o snižování počítačové negramotnosti a poskytují dětem v rozvojových zemích vzdělání v informačních technologiích. V rámci této spolupráce zajišťuji, aby malé počítače a tablety, které máme k dispozici, byly využívány efektivně. Odpoledne je náplň práce různá, ale jsou dvě aktivity, které nemůžu vynechat… Jsou to aktivity Street Boys a návštěva domu Matky Margarity, kde bydlí mých 39 nevlastních bratrů. Street Boys je aktivita, při které navštěvujeme komunity dětí a mládeže žijících na ulici. Nabízíme jim naslouchání a snažíme se je povzbudit a směrovat je ke vstupu do integračních programů. Součástí integrace je právě domov Matky Margharity, kde je ubytováno 39 dětí z ulice – jedná se o chlapce mezi 8 a 17 lety. Do domu docházím pravidelně. Učím angličtinu, mám sebou přenosnou knihovnu a někdy dělám dokonce model pro malé malíře 😉 Nejlepší pro mě však je okamžik, kdy mají pravidelní vychovatelé dovolenou a já „musím“ spát u kluků! Jsem si jistý, že další historky brzo přijdou. Mezi všemi povinnostmi je samozřejmě prostor pro jídlo, modlitby a čas v komunitě, kde se scházíme v takovém domácím prostředí. Dobrovolníci tráví taky čas spolu a každou středu se scházíme na „dobrovolnických večeřích“ (tedy pokud to Leticia připomene těm, co pokaždé zapomenou). Tohle je velmi zjednodušeně můj týdenní rozvrh. Samozřejmě mám spoustu dalších úkolů, které jsem nepopsal. Výzvy jsou velké, realita je trochu někde jinde, ale výsledky mě těší.. A Láska mi dává pocit, že tohle je teď moje místo. „Ne všichni můžeme dělat velké věci. Můžeme ale dělat malé věci s velkou láskou.“ Matka Tereza
