Cesta na Papuu Novou Guineu přináší spousty překvapení a je třeba mít připravené i záložní plány

Stalo se tak, že jsem dne 8.2. vyrazil na naši dobrovolnou službu. Záměrně píši naši, protože bez Vás, dárců, by se jen těžko mohla uskutečnit. Chtěl bych tedy všem, kdož přispěli nebo jinak podpořili tuto cestu poděkovat. Vážím si toho. Budu se snažit, aby prostředky na cestu získané byly využity co nejlépe pro pomoc tam, kde to bude nejvíce potřeba.

Několik poznámek k cestě:

• se zvětšující se vzdáleností od domova a zmenšující se vzdálenosti od Číny skokově stoupal počet rouškařů (=člověk, který nosí roušku přes ústa, nikoliv bederní roušku)
• čas příletu do nové destinace se uvádí v čase tamním, čili let z Dubaje do Manily netrvá původně zamýšlených 12h 10min, ale pouze 8h 10min
• se zvětšující se vzdáleností od domova zvětšuje se i potřeba zajít si na záchod. Čím dál ale od domova jsem, tím horší kvalita záchoda je a čím horší záchody jsou, tím menší je potřeba. Závěr: navzdory vzdálenosti od domova, stále nepotřebuji na záchod.

Do hlavního města Port Moresby jsem dorazil v pondělí 10. 2. v 5:00 (v českých časech neděle 20:00). Na letišti mě čekala řada kontrol. První se týkala koronovirové nákazy. V dotazníku se mimo jiné ptali, zda–li člověk nepobýval nebo nepracuje v nemocnici. Vzpomněl jsem si na poslední tři týdny školy před odletem, které jsem trávil na Infekčním oddělení v Nemocnici na Bulovce (jako student, ne pacient) a odhodlaně zakroužkoval “no”. Kontrolou jsem prošel bez problému a v duchu se radoval, jak jsou ti Češi chytří.

Záložní plán

Stejný plán měl jsem i na převoz piva. Nic nepřiznám. Po projetí batohu skenerem jsem nasadil milý, lehce hloupý úsměv a doufal, že se zželí nad mým vzezřením a zavazadlo propustí. Nedopadlo to, asi tady musí být zvyklí na mnohem horší obličeje. Plán číslo dvě byl doslova záložní. Krosnu budu vybalovat pomalu z vrchu a třeba se nebude chtít prohrabávat až na dno. Postupně se dostáváme k plechovkám, vytáhnu 4 z 8 a říkám, že jiné potraviny, kromě těch plechovek, nemám. Pečlivě prohlíží plechovku Plzně a po chvíli zamyšlení pokyne směrem k odchodu. A znovu odcházím s blaženým pocitem, jak jsme my Češi chytří a pivo z ruky jen tak nedáme.

Z letiště jsem byl salesiány převezen do Boroka, což je část hlavního města. Tady budu trávit necelý týden. Ve čtvrtek večer mě pak čeká cesta do Araimiry (Kerema, provincie Gulf).

Před odjezdem byl na podporu Jardy pořádán ples Litomyšlské farnosti a skautů. Zástupci Sadby a dobrovolníci se ho také zúčastnili a moc si to užili.