Před nástupem do školky jsem přemýšlela, jaké dárky by mohly děti dostat “pod stromeček”. Chtěla jsem koupit něco užitečného, co ve vybavení školky není a co určitě v praxi využijeme.
Když jsem v září do práce nastupovala, přivezla jsem s sebou z ČR tašku plnou pastelek, tužek, propisek, gum a strouhátek. Všechno se ukázalo jako potřebné, například pastelky nepatří do standardního vybavení (salesiáni je nehradí) a přitom jsou v předškolním vzdělávání nenahraditelné. Od té doby jsem do školky už nic nenakupovala. Na přípravě dobrovolníků nás totiž učili, že první tři měsíce máme jen sledovat situaci a do ničeho neinvestovat, protože první dojmy jsou často
mylné a až časem pochopíme, co je opravdu třeba a co ne…
Ve skladech se často ukrývají poklady
Našla jsem ve školce tašku výukových materiálů od holandských sponzorů a některé vyrobené materiály bývalé české dobrovolnice, tak jsem je mohla ve výuce použít. Některé materiály jsem si taky sama vyrobila. Minuly tři měsíce doby pozorování a vyvozování závěrů. Po poradě s ostatními učitelkami jsem do školky pořídila kýbl a mop na úklid, nůžky pro jednu třídu (15ks), chrastítka (4ks), míč a upekla “cake” na zahájení školního roku.Z našeho pohledu i obyčejné věci jsou vzácné
Proč zrovna tyto věci? Každý čtvrtek uklízíme školku my, učitelky, a i když v salesiánských budovách uklízí personál s mopem, ve vybavení školky byly jen hadry. Stříhání s nůžkami je součástí předškolního vzdělávání, nůžky jsme ale neměli ve školce ani jedny. Každý den zpíváme na začátku výuky písničky s pohybem, děti jich umí spoustu, Keňané jsou v hudbě skvělí, neměli jsme ale žádný hudební nástroj. Pobyt na zahradě změnil atmosféru, zavládly míčové hry! “Cake” – od doby, co jsem přijela do Afriky, osobně chápu, jak je důležité mít jídlo a jaké štěstí je mít dobré jídlo… Tímto bych chtěla poděkovat všem, kteří mi přispěli na výlohy spojené s cestou do Keni a díky jejichž štědrosti mohu realizovat i tyto malé projekty.Nejsou to jen mé misie, jsou to i vaše misie. Děkuji za vaši podporu Markéta
