Má dobrovolná služba v Africe se pomalu blíží ke konci. Naučila jsem se toho opravdu hodně. Co třeba?
1) Že všechno má svůj čas. I když věci nejdou podle našich evropských harmonogramů, tak nakonec nějak dopadnou. 
2) Že se věci tak trochu plánují, ale taky je řada věcí hodně spontánních. Například fakt, že budu mít svoji první hodinu počítačů se dozvím ráno v sobotních ohláškách. Jen čistě náhodou ze svahilských oznamů pochopím, že za hodinu začínám učit. Sice netuším koho, ani učebna ještě není úplně připravena, navíc ještě vypli proud. Spoludobrovolnice Josefínka proto řeší spuštění generátoru, ale i tak první hodina nějak proběhne. Sice to nebyla ukázková hodina, spíš takový punk, ale co už.
3) Že určování času je relativní. Když se zeptám otce, kdy pojedeme do vedlejší vesnice Bugisi, protože sestry potřebují s něčím pomoct, tak mi řekne po mši. Ale už se nedozvím, jestli to znamená o půl deváté, v devět, deset….
4) Že moje znalosti počítačů jsou tady téměř k ničemu a naopak se z YouTube učím věci, které jsem dříve nikdy neřešila. Třeba jak ovládat desktop bez myši, jak založit email, když studenti nemají mobil na ověření. Jak zablokovat uživateli používání flashky v počítači a měnit různá nastavení, protože jinak by počítače byly za pár dní nepoužitelné.
5) Že se vyplatí sebou nosit malý hadřík, kterým si vyčistíte kdykoli boty nebo sedátko od všudy přítomného prachu/písku a jste zase jako ze škatulky.
6) Že když si chcete zabubnovat, nemusíte shánět buben, stačí si vzít kyblík, kterých je všude plno a začít. 
7) Že během mše stojí u vstupu pánové se žlutými šerpami. Ti mávají na pozdě příchozí a protlačí je pak na volná místa vpředu. V kostele nakonec nezůstane volná ani skulinka.
8) „Improvizuj, jsi v Africe!“ To je heslo, které platí na všechno. Třeba, když sestra potřebuje naši koncovku z počítače strčit do tanzanské zástrčky, nehledá adaptér. Jen najde pero, které strčí do jedné zdířky (ale s výstrahou „buď opatrná“) a do zbylých dvou zapojí počítač.
9) Že se tady lidé střídají jako na běžícím pásu. Někdo odjíždí a někdo přijíždí ale každý zanechá svoji nezapomenutelnou stopu.
10) Že řada nefunkčních věcí není o nedostatku peněz, ale o africkém přístupu k řešení věcí.
11) Že je spousta věcí, které mě štvou (třeba, že kluci nemají filtr na vodu). Ale na druhou stranu je úžasné, že z evropského pohledu „uprostřed ničeho“ vznikl tak velký projekt pro děti
