Ani v tom nejčernějším papuánském snu by mě nenapadlo, že by se největší komplikace pobytu dostavila až při pokusu o návrat do rodného kraje.

Ve středu 19.8. jsem v Araimiri vzdal poslední sbohem a přesunul se na korbě auta do hlavního města Port Moresby. Cestou jsem si se třemi papuánci zažvýkal poslední betelový ořech a šťávu nešikovně vyplivoval při projíždění pravotočivých otáček co nejdál, abych příliš nepoplival bok auta a svou pověst. Plivat jsem se tady evidentně nenaučil. Z korby jsem hleděl zpět na utíkající krajinu, a tak jako se zrovna loučilo slunce zapadající za obzor s uplynulým dnem, loučila se má duše s tímto pozoruhodným krajem. První krok na cestě k domovu proběhl nad očekávání hladce, do Moresby jsme dorazili k večeru.

Jediná jistota je změna

Stále s více než týdenním předstihem před plánovaným odletem a s původním itinerářem Moresby>Singapore>Dubai>Praha jal jsem se zjišťovat podrobnosti ohledně svého návratu v domnění, že jen ověřím, že je všechno v největším pořádku. Mýlil jsem se. Jobovka střídala jobovku. V Emirates chtějí COVID test s platností ne delší než 96 hodin, v Singapuru zakázali přestupy, do Papui nikdo repatriační let nepošle, získání výsledku COVID testu na Papui trvá standardně 5 a více dní a dostat se na Taiwan, abych se mohl přidat k senátní výpravě, se zdálo být také neuskutečnitelné. Počet případů na Papui rostl a vyhlídky na zlepšení nebyly.

Hospodin dal, koronavirus vzal.

Padl jsem k zemi a oholil si alespoň vousy. K tomu jsem přidal půst od rýže k snídani do konce života (zatím stále držím). Snad to pomůže alespoň z části. S Jóbem to nakonec taky dobře dopadlo.

A tak jsem bloudil stránkami letišť, ministerstev a vyměňoval si emaily s aerolinkami dnem i nocí, čekání na odpověď bylo mnohdy delší než celé jepičí věky. Nakonec se přece jenom objevila zář nad hromadou pekpeků¹, ve které jsem se zrovna plácal. Tou září se stal Kennedy. Pracovitý pracovník v odběrovém stanu v hlavním městě. Bezvýchodnost mé situace se ho natolik dotkla, že mi nabídl pomoc se zařízením testu a vystavením certifikátu během jednoho dne. Skoro by ani člověk nevěřil, že jeho dobrá duše je též papuánského původu, kdyby si nakonec neřekl o příspěvek na provedení tohoto dobrého skutku. Není jiné cesty, budiž mu tedy přáno.

Rodný kraj na obzoru

V pátek 4.9. se tedy stalo tak, že jsem úspěšně opustil zemi plnou neočekávaného a bez komplikací proletěl Brisbanem, Dubají a Vídní až do rodného kraje.

Díky Bohu, knize Jób a svým nejbližším. Velké díky též vám podporovatelům, kteří jste mi byli podporou po dobu příprav i po dobu pobytu. Pokud to okolnosti jen trochu dovolí, těším se brzy na šťastné shledání.

¹pek pek = stolice (tok pisin)