V Ekvádoru bývá v oratoři až 130 dětí. Maruška Jenišová je však veselé mysli, i když se jí rozdivočelou bandu dětí nedaří úplně krotit.
Naše oratoře se znovu otevřely dětem!
V pondělí začal dvoutýdenní „příměstský tábor“. Minulý týden jsme vyrazili do ulic pozvat na něj děti osobně. Naše oratoř se nachází poblíž rafinérie, která se tyčila v pozadí prašných ulic, ve kterých pobíhaly děti. Některé hrály honěnou, jiné fotbal. Míjeli jsme také tři čtyřleté mrňouse, kteří hráli bingo, mezi místními velmi rozšířenou stolní hru. Tak jak si naše děti hrají na to, co vidí ve svém okolí, stejně tak i děti tady. Zastavovali jsme se tam, kde děti bydlí, včetně těch nejzapadlejších uliček, a předávali rodičům informace. Během jednoho odpoledne jsme zapsali 40 dětí! Moc ráda bych se s vámi podělila o fotografie, ale foťák jsem s sebou neměla. Jde o čtvrť, kde není dobře provokovat. Byla to nádherná zkušenost. Domů jsem se vrátila naplněna obrovskou radostí, až to bylo kolegům dobrovolníkům podezřelé a ptali se mě, kde že jsem to skutečně byla.
Počet zúčastněných děti v jednotlivých oratořích se pohybuje mezi 30 až 130! V té mé bylo dnes 100 dětí! Ale nejsem na ně sama. V naší oratoři jsme si děti rozdělili do tři skupinek podle věku: 6-7, 8-9, 10-12. Já mám na starosti ty prostřední a pomáhají mi Jessica a July. Do oratoře chodívaly na doučování a teď zkouší, jaké to je být na druhé straně. Ráno začínáme v 8:30 krátkou modlitbou, po ní je představení aktivit, krátká katecheze, tvoření, hry venku, prostor pro zopakování učiva, přestávka na občerstvení a poté různorodé aktivity: hry venku, fotbal, tanec, dodělávání toho, co se nestihlo… Celým programem nás také doprovází krátké zahřívací pohybové hry, ale na český název si nemohu vzpomenout. Tak třeba ta o melounu, přesněji řečeno melounové slečně, která chtěla být nejkrásnější na světě a proto, aby dobyla svět, tak … A tady je prostor pro fantazii a vymýšlení, co vše melounová slečna dělala. Tak třeba skákala: jump, jump, jump nebo plavala: swim swim swim. Kolem 12 začínáme uklízet, v ideálním případě zakončíme dopoledne modlitbou a děti jdou domů. Proč v ideálním případě? Zkrotit tu rozdivočelou bandu bylo nad síly moje i síly Jessicy a July, překvapilo mě, že v naší skupině dělaly větší rozruch holky než kluci. Závěr příměstského tábora se bude odehrávat příští pátek na centrále, každá oratoř připravuje tanec, kterým se představí při taneční soutěži. Držte nám palce!
Hromadné křtiny
Ne, Ekvádor opravdu není africká země, jak by se mohlo z některých fotek zdát. Leží na rovníku v Jižní Americe. Také jsme tu měly minulý týden dvě velké události. Biřmování a promoci absolventů střední školy. To, že tu bývají jednou za měsíc hromadné křtiny třeba 50 dětí, mě už nepřekvapuje. Vlastně pořád trochu ano, nechápu, kde se po všech těch týdnech a měsících stále berou nepokřtěné děti. K sobotnímu biřmování přistoupilo 90 biřmovanců!
Promoce
Promoce našich studentů byla vskutku elegantní. Vše bylo pečlivě přichystané: od zametených prostor, přes barevné vyladěné židle, červené koberce, po kterých přicházeli studenti, květinovou výzdobu, až k pozvaným hostům. Pro naše studenty to byla významná životní událost, kterou prožívali společně se svými rodinami. Bylo vidět slzy dojetí i vděčnosti. Já jsem to vnímala jako rituál přechodu z dětství do dospělosti. Fotky jsem si vypůjčila od Antonia.
A perlička na závěr. Včera mě poprosila paní sekretářka, zda bych se mohla zúčastnit výběrového řízení učitele angličtiny v komisi a vést s uchazečem dialog v angličtině a proklepnout jeho znalosti. Uchazeč nepřišel, ale místo něj mě s naprostou samozřejmostí vzali k výběrovému řízení učitele chemie a fyziky. A tak jsem si vyzkoušela, jaké to je být na druhé straně a jak možná budu vypadat za nějakého půl roku (samozřejmě bez té fyziky a chemie).
Mějte se hezky. Požehnanou postní dobu přeji.
Maruška
PS: Tak už jsem tu i oficiálně jako dobrovolník. Konečně se ke mně dostalo moje vízum. Díky, Dáši, za velikánskou podporu a trpělivost s českými úřady.
