Posledních několik dní své tvůrčí krize – Jiráskovsky nazývané dobou temna, jsem se věnoval krom ošetřování pacientů i několika dalším bohu více či méně libým činnostem.

Se studenty jsme společně strávili několik vyučovacích hodin povídáním si o lidském těle. Teorie vzniku nového života, jako splynutí mužské a ženské pohlavní buňky se vybraným jedincům zdála natolik pokroková, že jsem během výkladu přistoupil i na variantu přinášení dítěte pro Papuu symbolickým bird of paradise. Pravdou ale je, že mluvit o tomto tématu v koedukované třídě je stále trochu tabu, a tak navzdory tomu, že někteří už mají ve vesnici vlastní děti, před spolužáky své znalosti zamlčí.

Některé úkoly jsou nad síly

Dnes je to téměř deset dní, co jsem započal svou péči původně o 7 štěňat, o která se normálně stará matka nebo kněz. Naneštěstí oba zmizeli. Kněz odjel do Moresby na desetidenní modlitební dovolenou (nevím, jestli to je dovolená od modlení nebo naopak dovolená, na které se modlí) a psí matka byla odvedena do vedlejší vesnice, protože pojídala místní kuřata. A tak jsme si zbyli. Tedy, abych řekl pravdu, štěňat už moc nezbylo. Zdá se, že pravidelný přísun potravy a mé adoptivní otcovskomateřské lásky nebyl pro nahrazení stesku po matce dostatečný. Taky zrovna nemám mateřské mléko. Prožil jsem tedy týden stesku nad pohřbíváním štěňat, která odešla do psích věčných lovišť, slovy Pavla Bělobrádka chcípla. V současné době přežívají štěňata tři, z nichž jedno mi bylo ukradený. Říkám si, že až budu po návratu kněze dotazován na štěňata, teprve tehdy plně porozumím podobenství o nádeníkovi, který všechny hřivny od svého pána zakopal.

Nešvary místních

Ano, i v Araimiri se krade. Štěně nejspíš odnesl některý ze studentů, který odcházel domů na týdenní prázdniny, které se teď započaly. Stejně tak to asi bude s nůžkami a náplastmi, které poslední dva týdny pravidelně mizí z ošetřovny. Minulý týden byl jednomu ze studentů ukradnut mobil. Jak se jedná o loupežnictví mezi místními, to je hned jiná. Nechybělo mnoho a kluci by se kvůli mobilu mezi sebou posekali. Naštěstí včas zasáhla intervence místních kněží a kluci dál přežívají se všemi končetinami v původním počtu, stavu a pozici. Inu jablko nepadá daleko od stromu a o kokosech to platí tuplovaně (ozkoušeno studentem, kterému spadl kokos na hlavu – přežil).