Po Vánocích jsme byli připraveni pokračovat v plánovaných programech, ale kvůli nízkému stavu žáků i učitelů to nešlo. Tento čas jsme mimo jiné využili ke společným komunitním výletům. Ale kolem svátku Dona Boska už se vše zase rozjelo – spolčo, programy ve školách a samozřejmě i skromné oslavy svátku salesiánského zakladatele. Dům byl plný mladých a při vychutnávání pizzy se vedla diskuse o tom, zda patří ananas na pizzu:-)

Jsem už v plném tempu a momentálně fungujeme bez komplikací. Je ale pravdou, že po Vánocích nám překazil plány covid, protože škola, ve které jsme měli realizovat programy, je odvolala. Důvodem byl nízký počet studentů i vyučujících. Vznikly nám tedy v jinak naplněném kalendáři nečekané mezery. Přestože nám bylo líto, že věci, které jsme předem nachystali, momentálně nevyužijeme, rozhodli jsme se, že čas strávíme produktivně – v klidném tempu jsme tedy začali připravovat materiál a programy na následující týdny. Nyní pokračujeme ve stylu duchovních obnov, kdy s jednou skupinou – třídou pracujeme ne jen jednu hodinu, ale po celý vyučovací den. A co že jsou ty přípravy? Je to různé a záleží na tom, jaké zaměření programů po nás škola chce. Ale pro vaši lepší představu to znamená nastříhat třeba 300 papírových srdcí, které používáme při reflexích, potom asi stejný počet hvězd, které zase potřebujeme na aktivitu s vodou. Také jsme vytvářeli kartičky, které si studenti mohou po skončení obnovy odnést domů, aby měli na náš společný den vzpomínku. Bohužel i mládežnické spolčo bylo během ledna zrušeno. Nicméně na svátek Dona Boska (zakladatele salesiánů) poslední lednový den, jsme mohli spolčo obnovit. Nemohli jsme si přát lepší oslavu než právě s mladými. A víte co, bylo to fakt bezva. Dorazilo 11 mládežníků, z toho dva nováčci. Panovala dobrá atmosféra a bylo vidět, jak jsme všichni rádi, že jsme se zase sešli. Největším překvapením pro mě bylo to, že v pauze se všichni zapojili do spontánního házení míčem, které sice nemělo pravidla, ale všichni si ho užili. Je úsměvné, že si občas lámeme hlavu nad tím, co do programu zařadit a co ne, a ono mladým teenengerům stačí házení s míčem, u kterého můžou dělat blbiny a společně se smát. Mám radost z toho, že postupně vzniká dobrá parta. Také pro mě byla novým zážitkem oslava v předvečer svátku Dona Boska, na kterou byli pozváni studenti z jedné ze škol, se kterou pravidelně spolupracujeme. Oslava probíhala u nás v domě, kam nakonec dorazilo asi 15 hostů. Společně jsme si zahráli hru a při konzumaci vynikající pizzy jsme si povídali nejen o tom, jestli ananas na pizzu patří nebo ne. Před odchodem jsme nezapomněli nachystat slůvko na dobrou noc, tak jak je to u salesiánů dobrým zvykem. Tentokrát sestra Bernie vyprávěla příběh o Dobu Boskovi a o jeho mamince Markétě. Každý si domů také odnesl nějakou maličkost. Vzniklé mezery v kalendáři jsme také využili asi ke třem společným výletům do blízkého i vzdálenějšího okolí. Společně jsme navštívili poutní místo Carfin Grotto nebo také městečka Falkirk, Ayr a Largs. Sestry salesiánky nám dopřáli vychutnat si britské tradiční jídlo Fish & chips (rozuměj smažená ryba s bramborovými hranolky) při západu slunce na pobřeží. Úžasně slunečný byl také výlet do Largs. Posledních 14 dní jsme už mohli pokračovat v programech ve školách. Jedna ze škol se nenachází v Glasgow, takže cesta tam a zpět je delší než obvykle. Ale studenti druhého ročníku byli po prvním dni tak nadšení, že následující třidě předali informace o tom, jaké aktivity jsme společně dělali. Následující den tady studenti další třídy dorazili a hned se nás ptali, zda budeme hrát ty stejné hry a dělat ty stejné aktivity jako předchozí den… Byla to pro nás dobrá zpětná vazba, že si to s námi užili. I jejich nasazení, ochota spolupracovat, naslouchat a ve chvílích volna s námi dobrovolníky mluvit o našich rodných zemích a životě tady ve Skotsku bylo něco, co vás prostě nakopne k další práci. Občas mám totiž pocit, že moje angličtina je stále dosti omezená a nejsem schopná komunikovat tak, jak bych si přála a mnohdy potřebovala. Potom ale přijde chvíle, kdy ve třídě je holčina, která je velmi nenápadná, ale při dekorování svícínku si všimnete, že krásně kreslí. Začnete se o tom společně bavit a ona je ochotná s vámi sdílet a ukázat vám své další obrázky a ilustrace, které má u sebe v batohu. Vidíte, jak je šťastná, že o tom může někomu říct a ten ji poslouchá, má na ni čas. Z programu odchází s úsměvem na tváři a vy víte, že kdyby ona byla jediná, koho dnešní program ovlivnil, tak to mělo smysl. Když jsem po takovém dni rekapitulovala, uvědomila jsem si, že právě toto poznání a zkušenost je možná důvodem, proč jsem zrovna v tento moment na tomto místě. Jsem moc vděčná, za takové chvíle. A jedna zajímavost na závěr. Díky dobrým duším jsem si do Skotska přivezla sušené kvasnice (nejsou tu totiž tak běžné jako u nás). A díky nim se mi podařilo upéct náš chleba, po kterém se v komunitě jen zaprášilo. Určitě mám v plánu to zanedlouho zase opakovat. I takovými maličkostmi si připomínám domovinu. Milí dobrodinci, děkuji moc za podporu a za to, že na mě myslíte. I já na vás často myslím! Angel Of God