Jak jsme prožili Vánoce v Albánii? Moc hezky. Ve Skadaru je před Vánocemi spousta vánoční výzdoby a světýlek. Ve školce jsme připravili vánoční besídku a navštívili koncert a dělo se toho před Vánocemi vůbec hodně…

Dokonce jsem se pustila do pečení perníčků, a ještě dalšího druhu cukroví a protože nám ani jedno do Štědrého dne nevydrželo, myslím, že se mi to docela povedlo.

Vánoce známe i neznámé

Štědrovečerní večeři jsme připravily společně v komunitě. Po večeři jsme šly na koncert vánočních písní do kostela a poté následovala půlnoční mše. Po půlnoční jsme šly ke stromečku, kde nám Babagjyshi (Santa Claus) nechal nějaké dárečky. Celý večer byl moc hezký a opravdu jsem si ho užila.

Na Boží hod sestry každý rok obědvají se saleziány. Je to tady už taková vánoční tradice. Celkem nás bylo na obědě osm. Oběd jsem připravovaly už od rána, vlastně jsem začaly s chystáním oběda už na Štědrý den. A co jsem měly na oběd? Svíčkovou! Musela jsem se smát, přišlo mi to fakt legrační, protože doma na Boží hod míváme taky svíčkovou. A byla moc dobrá.

Co pro mě bylo ale velkým překvapením? Na Štěpána (26.12.) je v Albánii normální pracovní den, protože je tady většina obyvatel muslimského vyznání. Vánoce tady rozhodně neslaví všichni, jako je tomu třeba u nás v Česku. O to víc se ale slaví Nový rok. Děti ve škole mají prázdniny ještě týden po Novém roce, naopak 26.12. je pracovní den, tím pádem funguje i školka. Dětí sice moc nepřišlo, o to víc jsme měly prostoru se jim věnovat. Ve vánoční době jsme taky se sestrami navštívily živý betlém v nedaleké vesnici nebo třeba trhaly pomeranče, které v tuhle dobu dozrávají.

Nový rok a počasí

Nový rok jsme oslavily společně s ostatními sestrami salesiánkami v Tiraně. Celkem nás bylo devět, osm sester a já. Prošly jsme se krásně ozdobeným (občas mi ta výzdoba přijde až přehnaná) městem. Při čekání na půlnoc jsem pak hrály hry, zvlášť oblíbená je tady tombola, která se prý hraje každý rok.

Hodně lidí se mě ptá, jaké tady máme počasí. Velká zima tu není, v posledních dnech se teplota pohybuje kolem deseti stupňů, jeden den bylo asi šestnáct. Řekla bych, že je to skoro jako na jaře. Venku je fakt krásně, když zrovna neprší. Takže často mám pocit, že venku je větší teplo než uvnitř. V Albánii totiž není zvykem doma topit. Zimní bundu tady tím pádem skoro nesundávám, spíš na sebe doma navlíkám další a další vrstvy oblečení. No ale co, zvykám si.

Dobrovolnice Kačka (ed. Sadba)