10. slavnostní vyslání dobrovolníků do světa je za námi

Víkend 13.-15. června bylo kobyliské salesiánské středisko plné mladých lidí, které spojuje touha vyjet pomáhat do celého světa. Skončil totiž další, již desátý, ročník osmivíkendové přípravy pro dobrovolníky – kurz Cagliero. Pro sedmnáct nových dobrovolníků to hlavní však teprve začíná – začíná to, na co se od října v kurzu připravovali – dobrovolná služba v salesiánském prostředí. Během příštích týdnů a měsíců se rozjedou do různých částí světa – do Indie, Zambie, Konga, Etiopie, Velké Británie a Bulharska – a budou tam sloužit dětem a mládeži zvláště z těch nejchudších vrstev v salesiánských školách, školkách, učilištích, střediscích atd. V pátek svou dobrovolnou službu svěřili Bohu v dlouhé přímluvné modlitbě a v sobotu, po poslední přednášce, která byla věnována zdravotním rizikům během dobrovolné služby, vyvrcholily přípravy na odpolední slavnostní program pro rodiče a přátele dobrovolníků a další, kteří se zajímají o salesiánské misie. Na programu byly různé infomace o dobrovolnictví, ale také scénky a písně, které si vymysleli a připravili dobrovolníci i přípravný tým. Tento program je již tradičně označen jako „Askanti“ – ve svahilštině „děkuji“ – a je vyjádřením díků všem, kteří pomohli dobrovolníkovi v přípravě, dobrovolníkům samotným a také Bohu za provázení a ochranu. Po tomto programu, který se konal v kostele sv. Terezie z Lisieux, začal volný program, v rámci kterého si mohli přítomní prohlédnout velkoformátové fotografie exdobrovolníků a zasoutěžit si o ně v připraveném kvízu. Mohli také navštívit kulturní stánky a dozvědět se více o zemích, kam dobrovolníci odjíždějí (například africký stánek nabízel ochutnávku červů ze Zimbabwe, mexický zas možnost vyzkoušet si sombrero atp.), občerstvit se a v neposlední řadě se setkat a popovídat si se spoustou lidí, ať už z řad budoucích či bývalých dobrovolníků, salesiánů a dalších. Také sportovní aktivity jako plavba po divoké řece Ganze, nebo výstup na horu Ras Daše přilákaly návštěvníky všech věkových kategorií. Následoval ještě koncert Pražského komorního kytarového orchestru, který den oficiálně ukončil. Posluchači měli možnost slyšet v podání dvaceti kytaristů vícero skladeb, a to jak klasických, tak také moderní současné hudby. Neoficiálně byl den pro mnohé z přítomných ukončen až v pozdních nočních hodinách (či spíše brzkých ranních). V neděli na slavnostní bohoslužbě dobrovolníci složili dobrovolnický slib a byli provinciálem salesiánů P. Petrem Vaculíkem a zástupcem hlavního rádce pro salesiánské misie P. Josephem Anikuzhikattilem přijati mezi salesiánské dobrovolníky. Byli také obdarovaní soškami Pražského Jezulátka, které přivezou do komunit v jednotlivých misijních destinacích. Dvacet sošek Pražského Jezulátka je štědrým sponzorským darem firmy David Šimek, které i touto cestou chceme vyjádřit naše „Aksanti“ – děkuji. Být misionářem však neznamená pouze odjet do vzdálené země. Misijní povolání může člověk prožívat i ve své vlastní zemi mezi lidmi, které potkává. Cest je mnoho a každý z nás má svou cestu trochu jinou, proto se někteří vydávají na čas do světa a jiní působí ve svém okolí. Když se nebojíme upřímně říct slova z jedné písně, „pošli mě, půjdu já…“, Bůh nás pošle tam, kde máme zrovna být.  

Markéta Obručová, členka týmu Cagliero